Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 25.2.2020, svátek má Liliana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12818
Komentářů: 11058


Měření



Nostalgie dýchánků

18.01.2007   Radka Zadinová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

S pitím čaje se v literatuře zpravidla setkáváme, když čteme klasické anglické autory, jako je například Jane Austenová nebo Charlotte Brontëová či nesporná královna detektivních příběhů Agatha Christie.

Její nejznámější detektivové, věhlasný Hercule Poirot či nenápadná Jane Marplová si ve svém pátrání našli čas pro relaxaci, při níž samozřejmě nechyběl pravý anglický čaj. Hercule Poirot pil svůj čaj zpravidla sám a jak s oblibou říkával, „tavil“ své šedé buňky mozkové, které mu pomáhaly rozlousknout jakoukoli spletitou záhadnou vraždu, s níž se za svou kariéru setkal. Na rozdíl od něj stará a nenápadná paní Marplová využívala sedánky s čajem k tomu, aby studovala osoby ve svém okolí. Většinou jen tiše poslouchala, upíjela svůj čaj a sledovala chování lidí, které mnohdy prozradí i to, co se snaží dotyční utajit.

A tak zatímco v detektivních příbězích Agathy Christie čaj sehrával svou roli v tom, že pomáhal protagonistům rozluštit záhadné a na první pohled nevysvětlitelné vraždy, Jane Austenové pro změnu připravil živnou půdu k tomu, aby mohla rozehrát příběhy oplývající city a poučnými morálními glosami, odehrávající se převážně v salóncích, kde dámy pily čaj a gentlemani kouřili dýmku. Dokonce i ve známé „Jane Eyrové“ Charlotty Brontëové se mnoho Janiných setkání a slovních přestřelek s tajemným panem Rochesterem odehrává při chvílích oddechu, kde samozřejmě nechybí již zmíněné pití čaje.

Je pravda, že většinou se spisovatelky nezmiňují, o jakou podobu čaje šlo, prostě jejich postavy pily „čaj“ a my se můžeme pouze domnívat, že šlo o klasický anglický čaj s mlékem a cukrem (či bez cukru). Ovšem na tom příliš nezáleží. Jde spíš o to, že v Anglii pití čaje znamenalo jistý rituál, který se s pravidelností dodržoval a možná ještě dodržuje dosud.

Možná na tom něco je, sezvat si přátele a popíjet čaj, klábosit o důležitých i nedůležitých problémech, sledovat, jak se kdo chová, kdo v sobě tají starosti a kdo se naopak touží podělit o nečekanou radost. Ovšem dnešní moderní době vládnou jiné trendy. Pokud už se sejde větší společnost, většinou se popíjí kafe či víno, na čaj dojde už málokdy.

Já sama mám pouze jednu kamarádku, se kterou si večer uvaříme konvici čaje, povídáme si o knížkách, filmech, našich dětech a jejich nejnovějších průšvizích - a upíjíme chladnoucí čaj. A tak se k nostalgii čajových dýchánků anglického venkova vracím už jen tehdy, když vezmu do ruky některou ze zmíněných knih a ponořím se do příběhů, které dávno minuly, a přece s těmi našimi mají pořád ještě hodně společného.

Zdroj fotografie: bbcanada.com


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Renata Šindelářová - 18.1.2007 - 19:08

Zajímavý článek... No vida, literatura a čaj... :-) :-)

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2707 s