Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 20.4.2024, svátek má Marcela 

Hledej

Sociální sítě



Webmagazín na Instagramu
Webmagazín na X Twitteru

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Děs školních jídelen IV.

30.01.2007   Martina Bittnerová   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Děs školních jídelen IV.V Anglii se populární „šéfkuchař bez čepice“ Jamie Oliver zasadil o zkvalitnění stravy ve školních jídelnách. A tak svůj úspěch obrátil užitečným směrem. Nevím, kdo by se u nás o něco takového mohl zasadit. Chce se mi na jednu stranu věřit, že některé nectnosti z jídelníčku žáků zmizely, ale na tu druhou bych si dovolila pochybovat. Ovšem dnes už se mohou bouřit, současnost umožňuje vyslovit vlastní názor a nesouhlas. V letech osmdesátých ale školní škamna nesnesla odpor. A tím jsme trpěli my všichni, kteří si tehdejším vyučovacím systémem prošli.


Neposedné housenky

Ještě než jsem vůbec začala psát tento seriál, uspořádala jsem anketu mezi sedmdesáti respondenty různého věku, vzdělání a obou pohlaví, aby zavzpomínali na své kulinářské zážitky. A musím říct, že se shodli na tom, že se v talířích objevovaly i takové libůstky jako housenky v salátu, nebo osamělý slimák, či vlasy v polévce. Nicméně i kuchařky občas podléhaly módním trendům, protože krupicová kaše prý obsahovala někdy i nehet, či syrovou bramboru. Vrcholné delikatesy ale často připravovaly akce typu škola v přírodě, nebo tábor v Polské lidové republice (dále jen PLR). V prvním případě se jednalo o knedlíky se zavařenými kusy igelitu a těly much masařek. A s PLR mám osobní zkušenost - kamarádka objevila v jinak sympatické koblize krásného obrovského brouka, za něhož by se nemusely stydět ani sbírky Národního muzea. Kupodivu pak nejen ona na koblihy zanevřela. Každopádně tyto drobné nehody by většina z nás ani nezmínila. Vždyť přihodit se může ledacos. Co se ale zdá neodpustitelné, jsou výstupy dohlížejících soudružek učitelek v jídelně.


Hladové učitelky


Nevím, proč učitelky napříč Českou republikou trpěly pocitem, že se musí dojídat i tvrdé nebo tlusté maso. A dokonce nutily žáky sedět nad onou chuťovkou tak dlouho, dokud kuchařky nezavřely jídelnu. Některé stoly disponovaly ale šuplíčky, a do nich pochopitelně mizely veškeré nedobroty. V celé místnosti to potom smrdělo od uložených zbytků, a rovněž i od děsivých zapáchajících táců, které se omývaly tisíckrát použitým hadrem. Marně jsem přemýšlela i s odstupem let nad tím, proč si učitelky tolik na dodržování aktu dojídání zakládaly. Napadá mě jediná teorie. Učitelky, co jsem měla možnost blíže poznat, hrozně nerady vaří a šetří velmi na potravinách (až na skutečně ojedinělé výjimky) a proto si školní kuchyně, na rozdíl od nás, rozmazlených od maminek, velmi vážily. A zřejmě se domnívaly, že stejně jako ony si pomlaskávaly na vybraném menu, stejně tak se budeme rozplývat i my. A k tomu zafungoval i režim nerespektující individualitu a rozhodnutí jednotlivce. Vše jim hrálo do karet. Ale jak už jsem minule konstatovala, přežili jsme to. Best of školní jídelna 198... Zatímco Kylie Minogue zpívala o tom, že je lucky a Madonna přesvědčovala posluchače o svém panenství, my netušili ani význam slov jako pizza či hamburger. &Skolní jídelny poskytovaly spíše klasicky české pokrmy. Mnou oslovení si vzpomněli na zhruba třicet stálic typu ledvinky, rajská polévka či žemlovka. Avšak i mezi nimi se vyskytovaly obědy méně oblíbené, resp. naprosto odpudivé. Na základě výsledku ankety jsem sestavila žebříček deseti největších strašidel školních jídelen. Zlatou medaili, čili 1. místo si odnáší dušená mrkev s hovězím masem a bramborami. Ano, jedná se o tu červenou břečku s tuhou podešví a žlutými bochánky podivné kvality. Pro tu hlasovala většina a i já se přidávám, protože se z této lahůdky osypávám ještě teď. Stříbrnou plaketu získává hrachová kaše, žlutozelená masa, která spolu s párkem potýrala nejedno trávicí ústrojí. Bronz si vybojovala přeslazená koprová omáčka, již moje maminka i já připravuji naprosto jinak a zůstává mi záhadou, jak se kuchařkám vůbec zdařila taková bizarní chuť. Kopr se k tomu obvykle tvářil, že zabloudil náhodou kolem.

Nemedailové pozice


&Skubánky
nedosáhly bohužel ocenění v top trojce, přeci jen se asi našel občas dobrovolník, jenž je zkonzumoval rád. Plíčky na smetaně opanovaly žaludky žactva hlavně v šedesátých letech, ale i za normalizace občas pronikly nenápadně na talíře. S o to větším odporem se jich strávníci zbavovali. Ovšem ani rýžový nákyp neuchvacoval. Kdo by si oblíbil rozvařenou rýži s kusy měkkých švestek, v lepším případě meruněk, to celé polité šťávou nevalné kvality? I bramborová kaše ze sáčku příliš neoslňovala, jeden respondent se dokonce o ní vyjádřil slovy: „To je prostě hnus. Hnusná umělá sr...“ Silné výrazy padaly i v případě studených nebo nedovařených brambor. Často se podávaly s tzv. HNO, nebo UHO, neboli univerzální hnědou omáčkou. Ta obsadila devátou pozici. Já bych pro ní ruku nezvedla, neboť jsem její kouzlo ocenila na chmelové brigádě. Po pracovních výkonech na česačce mi s osmi knedlíky připadala božská. Tím více jsem ale zápasila s červenou řepou, jež spolu s kompotem, obvykle dvě slizké blumy, či co to bylo, žebříček uzavírá. V rámci spravedlnosti bych ale ráda zmínila ještě některé názvy, které se objevovaly spíše individuálně a ojediněle - slepice na paprice, bramborové šišky, žemlovka, čočka, špenát a těstoviny s mákem nebo uzeninou. Každý by určitě našel svého favorita. Přesto je nutné si připomenout, že většinu zmíněných pokrmů lze celkem bez obtíží jíst, ale pouze tehdy, když si je připravíme doma. Proto nastává základní a asi těžko zodpověditelná otázka. Neuměli v jídelnách vařit a nebo ...? Docela by mě zajímal váš názor. Přestože jsem lavicím odrostla, opět každý všední den brázdím linoleum jídelny, nyní ale v zaměstnání. Bohužel mezi ní a tou školní spatřuji základní styčné body. Bohužel pro mě.


Žebříček deseti nejneoblíbenějších pokrmů

1. Dušená mrkev s hovězím masem a bramborami
2. Hrachová kaše
3. Koprová omáčka
4. &Skubánky
5. Plíčky na smetaně
6. Rýžový nákyp
7. Bramborová kaše ze sáčku
8. Studené, nedovařené brambory
9. UHO -univerzální hnědá omáčka1
0. Kompot, červená řepa


Zdroj obrázků:mimibazar.cz,landskildpadder.dk


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jindřiška - 30.1.2007 - 19:50

u nás, a to nikoli za hluboké totality, ale v období scvobodné ruky trhu a volného vyjadřování myšlenek se musely jíst zadělávané dršťky. Už tak od devíti hodin jsme věděli, kolik uhodilo, smrdělo to celou školou. Dozor v jídelně pracoval na jedničku


Od: Martina Bittnerová - 1.2.2007 - 10:10

Tak já mám ráda akorát dršťkovou polévku a zadělávané dršťky mě snad minuly obloukem.-)


Od: Loreta Kadishová - 1.2.2007 - 12:30

ač jsem chodila na základní školu v letech osmdesátých a znám tyhlety jídelny velmi dobře/zejména jsi mi nemile připomněla ty tácky smrduté:)/ tak naše kuchařky musím pochválit, netuším, jak to dělaly, ale jídlo bylo povětšinou velmi dobré, obzvláště pak polívečky, hm, dobrůtka :)


Od: Martina Bittnerová - 1.2.2007 - 13:16

Loreta- tak podobné štěstí jsem bohužel neměla. Ještě dnes mám ze vzpomínky na lahůdky ze školní jídelny osypky.


Od: Jana Rubešová - 1.2.2007 - 14:22

Zdravím autorku, celý seriál se mi moc líbil, byl VELMI přesvědčivý a také mi připomněl spoustu děsných momentů... Já přiznávám, že jím ráda a všechno a i ve školní jídelně (třeba jsem milovala šunkofleky a tak), ale vzpomněla jsem si na divné smrady z jídelny, ty tácy s tím hadrem co smrděl zatuchlým mlíkem a taky na louži rozpuštěného másla na smrdutých obrovských kusech brambor :o( A taky rizoto byla kapitola sama pro sebe.... No, bylo by to na dlouhé vzpomínání, to už dnešní děcka neznají :o))))


Od: Martina Bittnerová - 2.2.2007 - 9:07

Jano - podobných zážitků má asi každý spoustu.-)
Snažila jsem se svým seriálem trochu navodit tu starou známou atmosféru (člověk si pak lépe uvědomí, že už má od toho navždy pokoj.-)
Díky za hřejivá slova chvály!


Od: Lucka M. - 10.2.2007 - 15:58

Všechno si ze školní jídelny moc dobře vybavuju,ten smrad je opravdu nezapomenutelný.Jediné na co vzpomínám byly plátky "REMO",které se daly jíst,ale pokud nám škola končila v půl druhé tak na nás obvykle maso vůbec nezbylo (kuchařky už měly napakováno domů).Co se týče skladby jídelníčku dnes,znám to dobře ve školce,protože tam pracuju( naštěstí ne jako kuchařka), nic se od té doby nezměnilo, pořád stejná hrůza, jen děti ty blafy nikdo nenutí dojídat ani jíst.Fantazie při přípravě dál chybí, i když příprava jídelníčku není v kompetenci kuchařek, nýbrž hospodářky a ta prožila celý svůj život v komunistické éře a dál straší děti i v důchodu.
Takže se všichni těšíme, až jí práce unaví a talíř bude pro děti složený ze samých pěkně vypadajících a chutných jídel.


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0888 s