Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 25.2.2020, svátek má Liliana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12818
Komentářů: 11058


Měření



Nejásejte předčasně

11.02.2007   Radka Zadinová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Zákon a pořádek: Tento seriál je podle mého stejný nebo přinejmenším podobný jako kterýkoli jiný z těch nekonečně stereotypních seriálů, kterými nás televize zaplavují. Proč tedy zrovna Zákon a pořádek? Protože dnes a denně se v každé domácnosti matky pokoušejí udržet "zákon" a "pořádek"...

A dnes a denně se jejich snaha míjí s účinkem. Pravidlo číslo jedna: Nikdy se o to nepokoušejte. Neuspějete. Ať už si říkáte či myslíte cokoli. I kdyby nakrásně vaše děti u jídla nemluvily, poslouchaly vás, neodmlouvaly, nezlobily, nekřičely, nenadávaly si, učily se, uklízely si své věci, předčasně nejásejte. Zřejmě jste se spletli a jste někde úplně jinde.

Třeba v televizi. Všimli jste si, jak tamní děti jsou vždy jako ze škatulky? (Jak to ty mé dělají, že sotva vyjdou ze dveří, už mají díru na koleně nebo rukáv od bláta?) Nikdy neodmlouvají (řeknu-li já á, řekne moje dcera bé, řeknu-li já bílá, ona řekne černá), všemu porozumí (moje děti zásadně odmítají rozumět jakémukoli požadavku, příkazu, zákazu či vysvětlování), bez řečí si udělají úkoly (mohla bych dávat přednášky o tom, co je potřeba udělat dřív než úkoly a co je neméně důležité), rodiče jim nemusí všechno dokola opakovat, aniž by se dočkali výsledku (já můžu stejnou věc říct pětkrát, desetkrát či dvacetkrát a po dvacátý první zjistím, že stejně nebyla vykonána), a tak pořád dokola.

Čím to je, že naše děti jsou tolik jiné než ty televizní? Utěšuji se tím, že ty moje jsou opravdové. Nic nehrají. Nic nepředstírají. A když mají vztek, tak se vztekají. A když nechtějí poslechnout, nic je k tomu nedonutí. A když mě chtějí naštvat, naštvou mě. A pak jsou chvíle, kdy tohle všechno jde stranou. Mám radost. Jedno proč. Stačí dotek, pohled nebo gesto. Nic nepředčí náhlé, všední, malé radosti. Víte, jak to myslím. A já zapomenu na „Zákon“ a „pořádek“. Mezi námi, stejně to nikdy dlouho nevydrží. 


Fotografie: Renata Šindelářová


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2357 s