Královna (ať už s velkým nebo malým „k“) to skutečně nemyslí zle. Nechce být zbytečně nezdvořilá a hýbat lidem žlučí, když se to nesluší. Přestože v ní dřímá emotivní bytost, konfliktní situace raději s vlídným úsměvem ukonejší, než aby rozdmýchala ohňostroj vášní. Jenže takový ohňostroj bývá občas zdravý.

Že se pojede po tenkém ledě bylo předurčeno už námětem, který se rozhodl zašťourat ve vosím hnízdě zvaném Buckinghamský palác. Zvětšovacím sklem se zadíváme, jak vypadá takový život královny, a abychom se náhodou nenudili, představuje se nám ve velmi dramatických kulisách.

Poznáváme ji ve chvíli, kdy ministerským předsedou jmenuje trochu neobratnou hvězdičku politického nebe, Tonyho Blaira. Jako sebejistou ikonu, která na korábu konstituční monarchie a její někdy až úsměvné etikety kormidluje s okouzlující lehkostí. Vzápětí ovšem přijde osudná nehoda zbožňované princezny Diany, souběh několika nešťastných rozhodnutí, a oddaný britský lid náhle Alžbětě přestává foukat do plachet. Ba naopak, jako by se její koráb pokoušel převrhnout. Z chodící autority je náhle hromádka neštěstí, která se před spaním deptá televizními rozhovory se svou ex-snachou, před vlnou veřejného zájmu utíká se smečkou psíků do balmoralských lesů a když se nikdo nedívá, dokonce si dovolí i plakat. Svádí obrovský vnitřní boj – má ustoupit ze stoické důstojnosti a královských zásad, které živily britskou tradici po staletí, aby vyšla vstříc svým poddaným? Zpronevěří se tak budovaným hodnotám a monarchii, nebo ji tak naopak zachrání?

Naprostý protipól královnina dramatu představuje novopečený vůdce kabinetu Tony Blair. Tuší, že kroky podniknuté v tak vypjaté situaci se u voličů počítají stonásobně a distanc médii lynčované královské rodiny přímo vybízí k tomu, aby si na zastydlou monarchii také ukázal prstem a urval si z přízně lidu co největší kus pro sebe. Nebylo by ale takové kalkulování krátkozraké? A co víc, mohl by se potom s klidem podívat do zrcadla?


Přidejme si navrch několik neméně zajímavých okrajových zápletek, točících se kolem „Blairova tábora“ (jeho monarchií opovrhující manželky a bezskrupulózního poradce) a rozpolceného „tábora královského“, nádech pikanterie plynoucí z pouhého faktu, že pozorujete královnu v holínkách a první dámu při smažení rybích prstů, a vyjde nám velice slibný polotovar. Téměř k dokonalosti jej dovádí herecký koncert Helen Mirrenové (zcela zaslouženě jí patří Zlatý Glóbus), která dokáže pouhou dikcí předvést hned několik tváří zdánlivě strohé dámy. Možná až příliš – ostatní, včetně Michaela Sheena v roli Blaira, jí jako černobílé šachové figurky až příliš předvídatelně vyklízejí pole. Jen spolu s královnou se do příběhu položíme, jen královna nabízí smysluplné pohnutky, a ději tak paradoxně chybí kontroverze, která by mu dodala švih. Pihou na kráse je i několik scén, které už sklouzávají k nevěrohodnému patosu (třeba osud dvanácteráka v královském hrabství sledujeme skoro s mýtickým zaujetím). Naštěstí je obvykle skvěle vybalancuje další šťouchanec odzbrojujícího cynika Jamese Cromwella v roli prince Filipa.

Při sledování Královny a jejích až příliš učesaných náznaků, jak to v zákulisí politické mašinérie chodí, vás občas napadne, zda neměli tvůrci z reakce veřejnosti až příliš v kalhotách. Trochu nepřirozeně konejšivý a idylický kabát ale na druhou stranu navodí pohádkovou atmosféru vítězství dobra nad zlem – a kde jinde než v pohádce by se ostatně mělo o královně vyprávět?

Premiéra 15. února 2007

Režie:  Stephen FrearsScénář:  Peter MorganKamera:  Affonso BeatoHudba:  Alexandre DesplatStřih:  Lucia ZucchettiProducent:  Andy Harries, Christine Langan, Tracey SeawardHrají: Helen Mirren (královna Alžběta II), Michael Sheen (Tony Blair), James Cromwell (princ Filip), Alex Jennings (princ Charles), Sylvia Syms (královna matka), Helen McCrory (Cherie Blair) GB/Francie/Itálie, 2006, 97 min., 1: 1,85, titulky, Dolby Digital, MODRÁ STOPA,do 10 let nevhodné, 15 kopií
http://thequeen-movie.com/  

Zdroj fotek: SPI international