Vlastníte taxikářskou firmu v Litoměřicích. Jste pouze majitelka, nebo i sama jezdíte?

Jsem majitelka firmy "osobní autodoprava" v Litoměřicích a podle Živnostenského zákona nesmím používat slovo "taxi", protože je mezi těmito dopravami rozdíl. V podstatě děláme totéž - já ale s jiným (lepším) přístupem k lidem. Jezdím sama a jsem tak spokojená.
 
Jak vás to napadlo? Bylo založení firmy s osobní autodopravou spíš východiskem z nouze nebo jste si to přála?

Na tento nápad přišel známý s tím, že osobní autodoprava (zaměřená hlavně na seniory a zdravotně postižené) je zavedena i v jiných městech a mohla by fungovat i v Litoměřicích. Začaly jsme s kolegyní, ale po častých neshodách jsem si založila novou firmu a ona skončila. Bylo to vlastně východisko z nouze - mám dvě děti a jsem samoživitelka a musela jsem se nějak postarat o obživu. Jelikož ráda řídím, bylo to skvělé rozhodnutí.

Dá se podle vás říci, zda jsou lepší řidič muži nebo ženy? 

Lepší řidiči jsou ženy, až na pár výjimek jsou ohleduplnější, více předvídají, méně riskují, dokáží zvládat více věcí najednou. A to, že většinou neumí parkovat, to zas až takový problém není... Žena - řidička v sobě ale musí mít "kus chlapa", aby na silnici "obstála", tzn. že trošku drzosti a svižné jízdy "neuškodí".
 

Myslíte, že bychom mohli říci, že ženu za volantem, profesionální řidičku, považují za "drsnou holku“?

Žena za volantem - "drsná holka"? Z reakcí mužů - zákazníků můžu říct, že mě tak neberou, spíše oceňují styl mojí jízdy a šikovnost, což mě nesmírně těší. (smích) A to, že jsem žena oceňují hlavně zákaznice - se mnou se nebojí jet i pozdě v noci.

A jak je to s vámi a vaším strachem? Vy jste se nikdy nebála?

Strach jsem nikdy neměla, jen občas zažívám "nepříjemné" chvilky, a ty pak vyprávím známým a společně se jim pak zasmějeme. Možná bych mohla začít sbírat materiál na knihu "Žena za volantem"... (smích) Ale jsem člověk s pozitivním myšlením a nějaké obavy si prostě nepřipouštím. A když si nic špatného nepřipustíte, tak se Vám prostě nic nestane. Myslím, že kdybych měla strach, nesměla bych přejít ani silnici, na přechodu pro chodce se mi taky může "něco" stát. Mimochodem, mluvím z vlastní zkušenosti - před rokem mě na přechodu srazila řidička a nebylo to nic příjemného.

Myslíte, že se dnes ještě povolání dělí na mužská a ženská? Nebo mohou všichni dělat všechno?

Ano, povolání se dělí na mužská a ženská a já jsem příkladem toho, že to tak být nemusí. Všichni mohou dělat všechno a obzvláště muži to ale neradi přiznávají. Jak může být skvělý zdravotní bratr, tak může být skvělá "taxikářka"...
 
Když byste si mohla zcela svobodně vybrat jakékoliv povolání, jaké byste si vybrala?

Mě moje práce nesmírně baví. Mám stálé zákazníky, se kterými stačíme i za krátkou cestu poklábosit (jak se mají vnoučata, jak vám dopadlo to vyšetření v nemocnici, už jste sehnali tu ledničku, jak roste miminko v bříšku...atd. ). Jsem v tomhle typická ženská - ráda povídám (a taky ráda naslouchám).
Stále jsem vlastně na začátku a ten je opravdu těžký, ale šla bych do toho znovu. Kdybych měla na vybranou, určitě bych si zase vybrala svobodné podnikání, tzn. bez šéfa, pevné pracovní doby a pravidelného platu.
 
Díky za rozhovor. No a dámy, kdyby snad některá z vás také raději jezdila v noci s řidičkou než-li s řidičem...