Dost lidí se určitě dívá na tvou obživu jako na klasickou prostituci. Souhlasíš s tím názorem?

Celkově vzato – nesouhlasím. Ve většině případů totiž ani k samotnému styku nedojde. Neříkám, že se to u některých klientů nestane, ale jde většinou o výjimky, prostě muže, kde za rouškou role paní a otroka číhá i nějaká hlubší sympatie. Jsou to fajn pánové, se kterými ráda zajdu i třeba jen tak na skleničku, popovídat si, zaflirtovat.

Dominu jsem si vždycky představovala jako mladou a krásnou ženu přísné tváře, která se neusmívá a z očí jí srší krutost. Podobně jako Ledovou královnu. Ty však působíš uvolněně a potkat tě na ulici, ani by mě nenapadlo, čím se živíš…

Nejsem asi úplným vzorem komerčního pojetí dominy. Samozřejmě mě to baví, ale beru to spíš jako večerní zábavu, na které se můžu vyžít. Přes den žiju normálně, chodím po nákupech a na kafe, občas přijmu klienta, ale sezónu mám po večerech. Namaluju se samozřejmě jinak, než když tu sedíme spolu a povídáme si, totéž platí i o botech a oblečení. Mám ráda latex i kůži, boty na vysokém podpatku taky, a tak minimálně na ten večer vizuálně představám o domině odpovídám (smích). Ale takový exhibicionista, abych se v tom promenádovala i po městě, vážně nejsem.

Když se zmiňuješ o klientech - odkud se berou a jací muži to jsou?

Většinou se berou na inzerát. Mám několik placených inzerátků a taky nějaké na internetu. Nejdřív zavolají, chvilku si promluvíme, ujasníme si, co chce – většinou se to snažím spíš odhadnout z náznaků, submisivní muži si neradi diktují, co se má dít. Jsou to bohatší pánové, často se motají kolem počítačů a tak.
Pak následuje sjednání schůzky, bydlím v obecním bytě a tak mám pronajatý jeden nepříliš hezký sklep, kde mám takovou malou mučírnu… Jestli chceš, můžem zajít na exkursi.

To raději ne... Čiře teoreticky, jak obvykle vypadá návštěva klienta?

Velmi drsně, samozřejmě (smích). Od chvíle, kdy otevřu dveře a pozvu klienta dál, mu tykám a on mi vyká. Pak je už možností několik, nejčastěji se pod smyšlenou záminkou dojde k trestu, muže často svážu, některým dělá dobře sprosté nadávání a ponižování, pravidelně dojde i na výprask. Někteří jsou ale hravější, oblíbená je třeba hra na učitelku a žáka, nebo na pejska a paničku.
Základně je asi třeba rozlišit, kdo je jen submisivní a stačí mu trocha hrubšího zacházení a ponižování, a kdo je opravdový masochista a chce odcházet s rozsekanou zadnicí…

Na závěr si neodpustím soukromější otázku – jak se tenhle způsob obživy odrazí do rodinného života?

Když jsem s tímhle začínala, akorát jsem měla po rozchodu s přítelem. Studovala jsem vysokou, potřebovala peníze a přítel, který mě do té doby podporoval, byl najednou pryč. Častokrát jsme spolu měli drsnější hrátky, svazovala jsem ho a místo předehry byla vždycky rvačka, při které se nechal schválně přeprat. Byl v podstatě masochista a já si pak řekla, proč v tom nepokračovat dál, za peníze. Před prvními schůzkami jsem byla vždycky vyklepaná, abych něco nepokazila, ale rychle to přešlo. Takže se dá vlastně říci, že z rodinného života se mi tahle práce zrodila.

Z vejšky mě už vyhodili, ale teď zvažuji začít na soukromce… můžu si to už dovolit (smích).


Rozhovor s drsnou holkou I (klikni)
_{grafie: http://kei.iichan.net}