Průřez celoživotním dílem čerstvého osmdesátníka by si určitě zasloužil velkolepější prezentaci. Naopak poněkud stísněnější prostory nutily k čisté, nekomplikované instalaci, jež umožní vyniknout sochám, plastikám i prostorovým objektům. Zvlášť působivé je účelné nasvícení, které násobí výtvarný zážitek z precizních děl ve vrhaných stínech na blízkých zdech.

Takto lze pozorovat v přízemí rozmístěné plastiky, vyznačující se vynikajícím prostorovým cítěním autora, evokující také informelní období. Tehdy tvořil objekty ze dřeva, různě opracovaného a spojovaného do mnohdy bizarních tvarů mříží, ne nepodobných důmyslné stavebnici. Prošel i obdobím abstrakce, aby se vrátil ke svému oblíbenému tématu, postavám, ale hlavně ženě. Pokud sestoupíme do spodní části, můžeme obdivovat alespoň malou ukázku figurální tvorby. Stojí tu sochy postav, v symbolických, postkubistických formách, netajících se pevnou a ráznou prací s dlátem, přecházejí ale brzy do poetických, lyrizujících, oblých torz. Vizuálně zdánlivě hrubé opracování v podobě zářezů a dlabů, při kterém vynikne kresba dřeva, se při náhodném dotyku mění v dokonale hladkou plochu a láká k pohlazení. Lidská figura, vždy koketující s prostorem a fascinace ženským tělem prochází celou Sukupovou tvorbou.

Vystavuje hlavy - portréty, především dřevěné (jeho nejoblíbenější materiál), mnohdy polychromované, jež ve svém výrazu expresivně reflektují tehdejší existencionální obavy autora, ale i lidstva. Názvy o tom vypovídají: Odhodlání, Děs, &Skleb, Splín. Dnes se vyjadřuje spíše jemně, laskavě, mnohdy vtipně, což potvrzuje busta, zde nevystavená, VF.

Galerie Vltavín si předsevzala postupně představit umělce, kdysi sdružené ve výtvarné skupině Radar. Ta vznikla na samém počátku šedesátých let, aby svým progresivním a otevřeným přístupem k životu i tvorbě navázala na Skupinu 42. Celé sdružení neustále hledalo a nacházelo rozmanité i neobvyklé výtvarné prostředky ideálně zobrazující proměny světa. V sedmdesátých letech 20. století však byla činnost Radaru nuceně ukončena. K významným členům seskupení bezesporu patří charismatický výtvarník František Gross, jehož tvorba, ale i lidský postoj, se stal vzorem i pro Otto Sukupa.

Výstava, skromně mapující životní dílo loňského osmdesátníka, představuje výběr soch a plastik, z nichž vyzařuje jemná emotivnost spolu s přímočaře prostým, ale precizním výtvarným provedením, vyváženě respektujících prostor.

Výstava Otto Sukup Sochy a plastiky je otevřena v Galerii Vltavín do 11. března 2007