Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 30.3.2017, svátek má Arnošt 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 495
Registrovaní čtenáři: 1750
Publikovaných článků: 12051
Komentářů: 10697


Měření



Přes čočku stočenou z ruky

10.03.2007   Jaromír Komorous   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Mám rád knihy z knihoven svých kamarádů, už tam je vidět, že máme každý jiné oči. Mám rád knihy z knihovny svého syna, je na nich vidět, že vyrůstal na jiných autorech. A mám rád knihy, které tam najdu a jsou svědkem tvořivosti lidí, kteří dnes vynikají v jiné branži a jejich literární autorství je zasuto pod haldou daleko prezentovanější činnosti.

Jan Hřebejk je znamenitý režisér a scénárista. Jeho filmografie nám může být blízká už jenom proto, že čerpá z nedávné minulosti a při zhlédnutí některých záporných či diskutabilních hrdinů si řeknem: „Hele, koukej, to je von.“ A myslíme každý svého prudiče. Jan Hřebejk je svůj hlavně tím, jak tyto antihrdiny dokáže prefabrikovat a vytvořit modely pro široké publikum. To víme.
Vydal ale básnickou sbírku „Patosání“. To asi všichni nevíme. Možná už ani on.
Ostře dokáže vidět náš svět prostřednictvím kamery a protagonistům vložit do úst slova, že jedna věta z nich složená dokáže vypovědět o své době víc, než jindy třeba sociologický průzkum toho času, nečasu. Umí se ve svých verších, byť je psal ve věku Rimbaudově, dívat kolem sebe. Dívá se kolem sebe, před sebou zřejmě ruce smotané do ruličky a skoro přesným slovem charakterizuje své okolí a sebe. Mnohdy ironicky, mnohem víc sebeironicky a hlavně s pocitem, že se to dá všechno ještě napravit.
Bohatá obraznost. Věc, kterou velcí filmaři dostanou do kolíbky a když to stačí dotlačit na papír ještě před svou sopečnou erupcí filmovou, je co číst, byť o tom sám autor nehaleká.
Jiří Žáček k tomu řekl: „ Prostořekost nepopírá naléhavost a étos je ušetřen okázalosti.“
Chci věřit tomu, že samotný titul sborníku autor chvíli převaloval v hlavě, avšak jeho zdůvodnění, že se to snadno pamatuje, je přesto kouzelné a vyjadřuje přesně vážnost, jakou přikládá své tvorbě.
Ale ty obrazy! Nedá mi to a něco tu ocituji, posuďte sami: "V hrudi jako by podupával ježek …", úvod z titulní básně Patosání. "Když víno vdechne vodu, tak pravda v něm se zalyká." Dvouverší z básně Polibek.
Musel bych opisovat téměř každou stránku. Kdo máte rádi Hřebejkovy filmy, přijmete, snad mohu říct určitě, i ta slova, psaná ve verších.

Jan Hřebejk: Patosání
vyd. Nakladatelství Mladá Fronta v edici Ladění, vydání 1., 1990

Zdroj fotografie: fdb.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0605 s