Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 20.10.2017, svátek má Vendelín 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1758
Publikovaných článků: 12271
Komentářů: 10738


Měření



Květiny na zahradě jazyka

01.03.2007   Renata Šindelářová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Kniha „Zahrada ochočených slov“ je různorodou sbírkou originálních jazykových sloupků, jež autorka Pavla Loucká vydávala v letech 1996 – 2006 v přírodovědeckém časopise Vesmír. Zabývá se v nich různými jazykovými teoriemi: hledáním původu slov a podobností mezi nimi, srovnáváním synonym a homonym, pravidly pravopisu a dalšími jazykovými perličkami a zajímavostmi. Jednotlivá slova autorka označuje za květiny na zahradě českého jazyka a uvádí, že „v květináči domácí kultury připomíná náš jazyk tu přihnojované muškáty za oknem, tu plevel předměstského staveniště.“

Z každého autorčina slova čiší láska k českému jazyku, kterou se snaží čtenáři předat a snad i probudit stejný zájem o náš jazyk. Líčí spoustu zajímavých teorií. Např. víte, proč Mácha napsal Máj a ne Květen? Podle Pavly Loucké nejspíš toto označení pro pátý měsíc roku vůbec neznal. Jungmann jej sice použil v překladu Ataly prvně v roce 1805, ovšem široké veřejnosti jej prostřednictvím svého slovníku představil až v roce 1836. Mácha použil tehdy nejčastěji používané máj (jakkoliv dnes nám to zní poeticky a nadneseně), i když měl volbu mezi májem a druhým často používaným označením trnopuk (což se mu zřejmě nelíbilo).

Autorka knihy pátrá ve starých archivech a vysvětluje původ mnoha českých slov. Velmi často srovnává foneticky podobná, ale významově zcela odlišná slova a jako detektiv hledá jejich souvislost. Občas se snaží čtenáře nachytat na češtinářských hádánkách. Jako kouzelník vytahuje z rukávu jednu kuriozitu za druhou a i z úplně obyčejné věty vykřesá nějaké jazykové kouzlo. Upozorňuje např. také na to, že zvláštnosti jazyka se dobře pozorují u lidí, kteří se teprve česky učí (cizinci, ale i děti), protože ti často špatně vyskloňují či použijí slovo, nad kterým by jiný nezaváhal.
- Dědečku, prosím, vyhni tu vosu!
- Říká se vyžeň!
- Tak dobře. Vyženíš ji?

Takových hrátek naleznete v „Zahradě ochočených slov“ mnoho a mnoho. A tak zatímco autorka nezvyklým způsobem studuje jednotlivá česká slova, názvy i spojení, zároveň čtenáře i spontánně baví. Vývoj českého jazyka a pravidla českého pravopisu se stávají příjemnou zábavou, budící chuť poznat víc. Pokud tedy Pavla Loucká všemi těmi sloupky (jež knihu oddělují do samostatných kapitol) sledovala přikrmení čtenářova obdivu nad zvláštnostmi českého jazyka, věřím, že se jí to povedlo a že si svým nadšením a originalitou ochočila nejen česká slova, ale i čtenáře své knihy.

Ochočování slov trvá dlouho. Je nutno pozorovat je z dálky, za tuhých zim je přikrmovat, po povodních otírat od bahna. A stejně nepřijdou blíž, když nechtějí. Zanikají odevzdaně, nepozorovaně...

Knihu vydalo v roce 2007 nakladatelství Dokořán.

Zdroj fotografie obálky: www.dokoran.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0717 s