Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je učitelem. Stále divočejší mládež ho dokáže vytočit k nepříčetnosti. Není se tedy čemu divit, že jednoho dne rupnou nervy i zkušenému pedagogovi a na hlavu nejvzpurnějšího žáka vyždímá slizkou houbu pro utírání tabule. Bohužel to není poprvé, rodič onoho chlapce je sponzorem školy a Tkaloun soudí, že má-li se za svůj spravedlivý skutek omlouvat, není již ve školství spokojen. Nárok na důchod má, i odebere se znechucený učitel k lenošivým zítřkům.

Tkaloun je vítací typ. Svou ženu má rád, při příchodu se rád vítá… Jenže, jak se může vítat, když nemá kam odcházet? A Tkaloun nemá doma stání, hnán hyperaktivním duchem a smyslnými představami, přijímá práci poslíčka na kole. Prvotní pracovní zápal a svižná jízda na kole po Praze končí zlomenou nohou. Zase doma… Stereotypní vztah, kdy existující city leží kdesi pod tuhou slupkou neměnnosti, dcera (Tatiana Vilhelmová), neschopná vyrovnat se s rozvodem. Co s tím? Profesor Tkaloun jedná impulsivně, a tak, hned při první vycházce do supermarketu, přijme místo ve výkupu lahví. &Sokovaná manželka (Daniela Kolářová) se zařekne, že do Alberta již ani nepáchne. Svědkem takové degradace vzdělaného manžela nehodlá být.

Za výkupním okýnkem je jiný svět. Neosobní supermarket zde nabírá na rodinném prostředí, žije vlastním životem. Tkaloun se brzy seznámí s Rezáčem (Pavel Landovský), nemluvným morousem, který prý ze žárlivosti zavraždil manželku. Co se jedněm může zdát jako nejhorší noční můra, druhým imponuje. A profesor se rychle naučí splétat svět před i za okénkem k sobě a vázat uzlíky na tenké nitce osudu a zaplete Rezáče i kolegu zvaného Úlisný (Jan Budař) do sítí lásky.

Kdo viděl film Tatínek z hrnce stejné tvůrčí dvojice, má zhruba představu, jak těžce se draly Vratné lahve na svět. Práce započala již v roce 2003, kdy na popud svého syna, Jana Svěráka, začal Zdeněk Svěrák psát komedii o učiteli, co nechce do důchodu. Představy se však poněkud rozešly a otec se synem se řádně pohádali. Honza Svěrák trval na srdečním příběhu a hlubších pointách, otec musel postupně zabíjet jednu postavu po druhé. Kdo na tomto zabíjení vydělal, byla bezesporu paní Tkalounová (tj.Daniela Kolářová). Nová verze dala totiž její roli zásadní význam. Žena, která se snaží svému muži vycházet vstříc a je odmítána byla zahrána kvalitně a nelze nevzpomenout podobnosti s filmem Na samotě u lesa, ve kterém si Svěrák s Kolářovou také zahrál partnerskou dvojici. O tom, že se na tuto asociaci vtipným způsobem odvolávají i tvůrci svědčí fotografie v obýváku Tkalounových – pochází právě z dob natáčení tohoto třicet let starého snímku.

Veskrze pozitivní natáčení v uzavřeném supermarketu Albert provázela výborná atmosféra. Jen Honza Svěrák se zpočátku bál, zdali ještě umí tatínek hrát: „Moje hlavní obava byla, jestli tu lehkost filmového herectví už nezapomněl. Když jsme zkoušeli ostatní herce a on nahrával, byl dost prkenný a vlastně nejhorší ze všech. Vysvětloval to tím, že má jako jediný jistou roli a nesnaží se. Ulevilo se mi, až když se začalo natáčet a on to konečně rozbalil.“
Komu se líbil Kolja, může si na chviličku zavzpomínat i u Vratných lahví. Roli vnoučka Tomíka si zahrál tříletý Robin Soudek. Kdo má představu sotva žvatlajícího děťátka, velmi se mýlí. Maličký klučina zvládá v pohodě naučený dialog a s dědečkem Svěrákem jsou si jako vlastní. Však byl Zdeněk Svěrák také jediným členem štábu, na kterého Robin dal (sladkosti ani rodiče často nezabrali). Robin byl pro svou roli také vybrán díky své paměti – uvidíte-li film a budete vnoučka Tomíka řádně pozorovat, spatříte, jak si sám pro sebe žvatlá, zatímco se ostatní baví. Věřte, že si nebrouká, ale mluví texty ostatních herců. Krom svého textu si zapamatoval totiž i repliky okolní…

Vratné lahve můžeme úspěšně zařadit k filmům Obecná škola a Kolja. Jsou zdařilým filmovým dílem, možná trochu obyčejnějším, příliš českým (tudíž těžko předvídat úspěchy ve světě), ale určitě doporučeníhodným.

Vratné lahve jdou do kin 8.3.

Hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová,Tatiana Vilhelmová 
Režie: Jan Svěrák
Scénář: Zdeněk Svěrák