Nabízí přesně tu „špetku“ odvahy, kterou každý z nás potřebuje k tomu, aby přežil ve světě, kde ohledy a soucit vytlačuje dravost a tvrdost.

A stejně jako obálka, už první věta této neobyčejné knihy mě dostala přesně tam, kde jsem měla být už dávno. „Dříve nebo později všichni narazíme na vysokou zeď ", říká autor a čtenář si uvědomuje, jak hlubokou má pravdu. Různě vysoké zdi musíme zdolávat téměř celý náš život. Někdy se nám to daří a jindy zase ne. Někdy spadneme dřív, než zeď přelezeme, takže to musíme zkoušet znovu a znovu, protože nakonec stejně zjistíme, že zkrátka nelze jít dál, pokud ji nějakým způsobem nepokoříme.

Autor nás v průběhu celé knihy přesvědčuje, že ví, o čem "ten život je" a svými "zásahy do černého", doplněnými nádhernými fotografiemi ze světa němých tváří, světa tak podobného tomu našemu, nám předkládá naše možnosti. Vzdát to, nebo jít dál. Ta první možnost se zdá samozřejmě jednodušší. Ale ta druhá, i když si někdy myslíme, že k ní nemáme dost sil, nám zase předkládá lepší vyhlídky. Právo vybojovat si život, o jakém jsme snili - i tehdy, když se domníváme, že jsme už promarnili všechny možnosti. Příležitost žít neumírá. To jen my umíráme, bez toho, abychom tu příležitost čapli za pačesy a zoufale se vydrápali ze dna zase nahoru, tam, kde svítí slunce...

A protože si myslím, že každý občas potřebuje sebemenší špetku odvahy, uvádím pro vaše povzbuzení stejný citát, jaký použil i sám autor:

William Ernest Henley: Neohrožený

„Černá noc aťsi mě halí,
jak propast, kam nesvitne hvězda,
děkuji bohům, že přispívali
k síle mé duše, která se nevzdá.“


Kniha „&Spetka odvahy“ vyšla v nakladatelství Metafora (edice Knížky pro radost) v letošním roce a určitě stojí za to, přiřadit ji do sbírky svých malých pokladů.


^{Zdroj fotografie: www.metafora.cz}