Matky a děti

Milí přátelé,
začalo opravdové jaro a slunce nám už léčí naše šrámy. Doporučuji procházky po venku, vše kvete na plné fofry. Ptáci nám dělají radost svými námluvními zpěvy a pampelišky odráží sluneční paprsky od země do očí. Prý smetánky, pampelišky to jsou. A co teprve kvetoucí ovocné stromy? Před námi máj a v něm Svátek matek a dál bude v červnu Den dětí. Dny se už prodlužují a je více času pro zamyšlení nad nimi.
Svátek maminek! Ještě se znovu plně neujal. Vymyslel jsem o životě: „Život je dar od Boha a od matky. Je pomíjivý, jak závan větru nad krajinou. Jen hvězdy na nebi nám ukazují cesty našich drahých, kteří už s námi nejsou.“
To nejdražší, co máme, je ta, která nás uvedla na svět, naše matka. Máma, mamča, mamina, maminka. Mám velice rád písně, básně a romány věnované maminkám a tedy také babičkám. Uvádím například Aznavourův šanson Mamá, u nás zpívaný jako Má máma Marií Rottrovou, Seifertovy verše Mamince (jednou jsem je recitoval na MDŽ) a třeba knihu Babička Boženy Němcové. Nebo od Antonína Dvořáka Když stará matka? Hned mi teď zní a plní melancholií.
Vzpomínám, že jsem před lety nechodil do mateřské školky, nýbrž do útulku k paní učitelce Losertové. Dodnes ji vidím, a to je let. K svátku matek jsme dělali papírová srdíčka a květinky, které jsme sázeli do námi ručkou neumělou malovaných květináčků. Když mé děti byly malé, ještě měla tato tradice pokračování při MDŽ. Doufám, že bude stále a že naše šikovné učitelky z mateřských školek a základních škol to s dětmi svedou.
Udělejte radost svým maminkám. Radost kvete nejen u vás doma, ale i v domovech důchodců a v domech s pečovatelskou péčí. Největší chybou je radost neudělat, když můžete. Ono někdy na tu radost bohužel může být pozdě a zůstanou výčitky svědomí. Ještě si dovolím připsat něco mé mamince. Bude jí letos devadesát tři a nechala mi v duši vzpomínky na krásné láskyplné dětství. Takové obyčejné, ale pro mne krásné. Že třeba při práci zpívala, někdy i se sestrami. Když večer rožnula světlo, řekla dobrý večer. A taky na tajemné činnosti praní velkého prádla v páře prádelny ve sklepě, kde pára působila jako kouř u čertů v pekle. Nebo opatrné sledování při věšení toho prádla na půdě, kde to bylo rovněž strašidelné. Maminka se ale vůbec nebála. Její pohlazení při dětských bolístkách, tak vše hned přebolelo. A ta láska, kterou nám dala? Ta se dědí a vrací. A tak maminko a ostatní maminky, přeji vám zdraví a pohodu!
A teď k těm dětem. Mé největší přání je, aby byly šťastné a zdravé. Ať se jim splní jejich sny, když se o to budou snažit. Ať když nám odrostou, máme děti dětí. Zatím mám dvě vnoučata a uvažte, jak to zahřeje, když mi náš pětiletý vnouček při cestě k rybníkům Ameriky praví: „Indiáne, je zajímavé být s tebou v Americe.“ To nemá chybu. A když tedy přeji všem těm dětem vše nejlepší, tak jsem názoru: „Jejich radost, naše radost, jejich štěstí, naše štěstí.“ Tak buďte s nimi taky šťastní. Vždyť v čem se může člověk vidět, než v nich?
A hodnota nás samých? Právě jsem se díval na snímek se spisovatelem a scénáristou Vladimírem Körnerem. Řekl: „Když chcete soudit člověka, podívejte se napřed na jeho dílo a děti!“ Můžete a nemusíte se nad svými bližními a hlavně nad sebou zamyslet.


A jedno jarní pohlazení:

Hudba

Slyším romanci pro křídlovku.
Slyším a nikdy nezachytím.
To jen vítr shodil rádiovku
a žene ji pryč jarním kvítím.
To jen nové listí zavolalo ke slunci
a květy javorů si hrají romanci.
To jen hlasy dívek v dáli zazvonily
a slunce po vlasech jim tančí chvíli.
Vlahým vzduchem zní mi zase hudba,
chodit a naslouchat, to je má sudba.