16.5.2007 v čajovně Romantinka proběhl pořad Rozhledny Prokleté vztahy. Vlastně jsem ani neměl v plánu tam jít, ale nakonec jsem se zdržel v Praze dostatečně dlouho a doma bych už stejně nic nestihl, no a vyplatilo se.

Rady úvodem: Do čajovny vždy čisté ponožky, zjistěte si pohledem, zda-li jsou lidé uvnitř bosí, nestyďte se zeptat na cukr, čaj je horký a mokrý.

Můj příchod byl ve znamení úvodního faux-pass, kdy jsem v botách nakráčel do příjemné místnosti s huňatými koberci. Naštěstí nikoliv bičem byl jsem vyhnán čajovníkem (nemyslím rostlinu), který během pořadu stačil poslouchat, roznášet horké Té, řídit venku jakési zemědělské práce i nadšeně kvitovat Zbyňkovu hudbu. Mé lehké rozladění z úvodu doplnil fakt: nemají víno. Objednal jsem tedy Babiččinu zahrádku, chuťově nejsladší čaj co znám a usedl na zem na jakýsi obří hakysák. Dvanáctistrunnou hudbou zmíněného Zbyňka Zemana dostávaly naše hlavy prostor k relaxačnímu odpočinku mezi ostatními částmi pořadu. Recitaci obstarávaly Lucie Jankovská s Janou Rubešovou, pořadem provázela a životopisnou část divákům přiblížila Martina Bittnerová.

K osobám a obsazení bych měl možná drobnou výhradu, a to k Janě. Místy se mi zdál její přednes celkem dosti expresivní, zdálo se mi, že na některá slova či verše občas dává přílišný důraz a tlačí na pilu. Mírně tím poutá pozornost na přednes a hůř se vnímá text. Zvláště u recitace je vjem obsahu důležitý, protože divák se nemůže v textu vracet, a co mu uteče, navždy mu zůstane utajeno.

Básně si poslechnu rád, sem tam i něco napíšu, ale nikdy jsem nevynikal v dějepise či literatuře. Jsem spíš příznivce techničtějších disciplín a složité výklady, kdo kdy co napsal, kdy žil a jaká byla jeho tvorba, se nestaly mým hobby. Přesto mě o to více než verše prokletého Rimbauda a Verlaina zaujal výklad jejich životopisů, jejich životní osudy, vzájemné vztahy a pohnutky k tvorbě. Výklad mě vsál do sebe, úplně jsem věřil, že zítra obvolám hospody, abych se s tím Verlainem sešel, abych si prohlédl Rimbauda. Takhle by se mělo učit na školách, říkal jsem si v mysli, nikoliv stroze a suše s důrazem na suchá data. Touto typickou formou totiž do mě a spolužáků ládovala naše socialistická učitelka český jazyk. Asi ji literatura mnoho nezajímala.

Martina podala oba životopisy v kontextu k okolí a době, s lehkou příměsí životopisných dat, bulváru i komentářů k jednotlivým údobím obou poetických tvůrců, navíc vše okořeněno lehkým vtipem. Opravdu fajn. Tahle bohatá kašička pro mě představovala vrchol večera, ne hudba a zpěv, ne recitace básní ani závěrečný neorganizovaný pokec diváků po pořadu. Koneckonců to tak mělo být, šel jsem přeci na pořad Prokleté vztahy.

PS: Ty žáby z čaje v břiše už nemám, takže asi není tak nebezpečný, jak jsem původně myslel.