Usadil ji do stejného křesla jako posledně a uvařil horký grog. Nabídl se, že jí připraví provoněnou koupel. S peřinami prý nebude problém, ale dvě postele nemá. On sám spí na rozkládacím gauči, kde se budou muset vejít oba. Nebo si on lehne na karimatku, kterou měl s sebou ve srubu. Markétě připadalo, jako by Eda svou výřečností maskoval svou nejistotu. Stále něco povídal a povídal, nabízel jí hudbu, televizi, pomerančový džus a chleba se salámem. Oba však přitom věděli, že se blíží jejich okamžik. Blesk už zazářil a hrom se musel dostavit každým okamžikem.
Když se oba vykoupali, Eda pustil televizi, konečně ztichl a uklidnil se. Nyní Markéta cítila své vzrušení ještě ostřeji. Nedokázala myslet na nic jiného, než jaké by to bylo, kdyby se jí dotkl. Jeho ruka se nacházela tak strašně blízko! A přitom tak daleko... Hned několik centimetrů. Hypnotizovala ji ve své touze. Prosím, pohlaď mě!
Pak jí konečně položil svou ruku kolem ramen. Nic moc, ale byl to pokrok. Labužnicky vnímala hřejivé teplo jeho dlaně a vnitřně ho pobízela: jen tak dál. Stulila se mu k hrudi. Zavřela oči a poslouchala tep jeho srdce. Vnímala, jak se zrychluje a přišlo jí to k smíchu.
„Čemu se chichotáš, divoženko?“ zeptal se a přitom nadzvedl hruď, čímž ji donutil, aby k němu vzhlédla. Jejich tváře se ocitly proklatě blízko.
Dívala se mu do očí a přitom se snažila nevnímat příliš ostré rysy jeho hubené tváře, které rušily její soustředěnost na danou chvíli. Kdyby byl tak hezký jako Arny, vzdychla si a vrátila svou hlavu zpět na jeho rameno. V tu chvíli měla dojem, že hrom odezněl kamsi do prázdna.
Zaznamenala, že i jeho srdce buší o poznání klidněji. Kdepak. Ještě pro ně nenastal ten pravý okamžik.
„Neodpověděla jsi mi, čemu ses tak chichotala,“ připomněl jí.
„To není důležité,“ zamumlala do jeho košile.
„A co je důležité?“ zkoušel ji.
„Pro mě, nebo pro život?“ vybavila si slova svého bratra.
„To zní zajímavě. Jaký je mezi tím rozdíl?“ pídil se a opět se nadmul, aby se jí mohl podívat do očí.
„Tím chci říct...“ připomínala si hovor s bratrem, „... že důležité je, že život pokračuje dál. I když mě někdo opustil, mám stále možnost, že potkám někoho jiného.“
To Edu pravděpodobně dojalo. Rychle zamrkal, jako by bránil přirozené reakci. „Markytko,“ vydechl a sklonil se k ní, aby ji vzápětí jemně políbil.
A to ještě ani neslyšel, co je důležité pro ni.


Další tvorba autorky: www.sweb.cz/ sindelarovar