Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyNový design, nová soutěžZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoTarotový elegán mezi klasikouOslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONECPoslední naděje pro legendárního tvoraTady Havel, slyšíte mě?Začala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemDny evropského filmuNezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?
Těch mých jednašedesát, je jako dlouhé století. Co všechno hlavou proletí, když začnu vzpomínat. Žádný den nebyl všední, Za každý mohu děkovat, jak šel den po dni. Lásky prochází mi duší od první až k té poslední. Ráno, až se rozední, budu o hodně chudší. Však zbývá mi ta poslední, co se zastavila v čase. Ta obejme mě zase, ráno, až se rozední. |
Moc pěkné, díky
je to krásne vyjadrená momentka z posledných dvoch
u lásky prvej a lásky poslední
zo zúzeného aspektu prezívania lásky ide zdanlivo o genézu lásky,
ale z porovnania dvoch vztahov
je to hladanie a nájdenie neznámej.
Láska je i tak plne nepoznaná,
lebo každý den
sa stáva inou ...
Díky,
Marian
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.