Krajánka s převázanou dekou přes záda jsme nejspíš naposled zahlédli ve filmu „Obušku, z pytle ven“. Pan Pešek tak vandroval světem. My ale, chtě, nechtě, chceme dál. Musíme se dotknout světonázoru lidí, prchajících z měst do náruče přírody.
Tramp je převážně levicově orientovaný jedinec, uznávající, přece jen, jakýsi řád. Vzhledem ke svému volnomyšlenkářskému přesvědčení nenávidí jakoukoliv totalitu. Proto trampy nacházíme uprostřed lidí z protifašistického odboje, proto se příčili v krku náčelníkům bolševické zvůle. Proto mnozí z nich mizeli ve světě z Česka i v 2. polovině 20. století.

Čundrák. To slovo má až pejorativní nádech. Cítíte to stejně? Čundrák, anarchista až za hrob. Pravidla a řády jsou mu šumafuk. Vyjede ven a do lesa ani nedojde. Do slavnostního ohně cvrnkne vajgla a když ho někdo upozorní, odpoví: „Vy toho ...“. Krká u stolu a hlasitě mlaská. Ešus ani nepřibalí. Nepotřebuje jej. V hospodě mu něco uklohní a les raději podpalovat nebude. Čundrák. Vstoupil jsem na tenký led. Jsem si toho vědom. Jde o ten anarchismus. Někde jsem totiž řekl, že takový nejspíš jsem. Tak, takový ne!

Nikdy jsem se nestal trampem ani čundrákem. Pokud mám zaškatulkovat své činění, zvolím, v intencích dnešního jazyka, „outdoorové aktivity“. Venku pobývám neskonale rád. Když se ohlédnu, nechci to nazývat turistikou, říkejme spíš sport. U něj zase vnímáme přípravu a okamžik klíčového výkonu, tak nevím. O to teď nejde.

Zajímavě se tváří průsečík, v němž se potkáváme s anglickou populací a záhy s bůhvíjakou, dnes vystupující jako americkou.

Zatímco obyvatel Albionu je nesmírně hrdý na svůj původ (nedivím se) a k sobě obyčejně přísný, americký přistěhovalec z Evropy hudruje nad svou současností stejně, jako v původní domovině. Zatímco člověk z Albionu vystupuje až aristokraticky, americký přistěhovalec, bez ohledu na svou současnou ekonomickou situaci, zůstává v duši proletář.

Má rozhodně větší možnosti navštívit leccos kolem sebe, ale průměrná chuť objevovat nové, v původním smyslu pionýrství prvních osadníků jeho nového kontinentu, vytěkala někde u mekáče, či kde. Výjimky existují, jistě. Troufám si dokonce tvrdit, že návštěvník z našeho kontinentu zná zeměpisně Ameriku pomalu víc, než její obyvatel. Jiná situace vládne v Austrálii. Co když komfort, obklopující amíka, dusí touhu poznávat nová místa? Veliký mezinárodní potlach (slavnostní setkání) trampů se odehrával v roce 1982 v Austrálii. Nový Zéland termín „tramping“ dokonce zavedl do mezinárodního názvosloví.

Shrňme to. Když sáhnu po tradicích, celkové kultuře, pozdravím se nejraději s trampem z Albionu. Nehledě k mé utkvělé a teď i odtajněné vizi, že nám oběma koluje v žilách šťopička keltské krve.
A i když mi budou říkat opak, většina čundráků táhla dál na západ a to i ti, jenž opouštěli svou vlast jako trampi. Ti uměli a umí napružit svůj organismus za smysluplným cílem, čundráci leniví.

Ale pak je tu muzika, která mi všechny teorie zase rozmetá jak domeček z karet. Jak to říkají ti čundráci? „Vy toho ...“

^{Zdroj fotografie: gymkh.cz}