Často jej encyklopedie zařadí mezi beat generation americké provinience. Jakkoliv těm chlapíkům přiznávám schopnost nekonvenčního zpracování zvolených dějových témat, proti Bukowskému mi připadají jak sněm ukecaných pavlačových drben. On sám se tomu zařazení bránil a když si přečtete cokoliv z obou táborů, dáte mu za pravdu. Akademický spor, ale ví se o něm.
 
Tam, kde Bukowskému stačí strofa básně, oni popíší arch papíru. Kuriozně v češtině najdete víc jeho prózy. Jeho básnický směr musí pro překladatele znamenat asi tvrdý oříšek, v poezii jej shledávám silnějšího. Jako v literatuře vždy, vkus jedince zůstává exkluzivní záležitostí. Každého jednoho, kdo umí číst nebo alespoň poslouchat. Vaše preference mohou vypadat jinak. Nic s tím nenadělám.

Jeho poezie není lyrickou tvorbou, vystavěnou zvukomalebnými slovy. O to mu zřejmě nešlo. Snad o to, že lze v jednom momentu drbat záda kamarádovi a myslet na ženskou, jdoucí po protějším chodníku. A dát jí to najevo a nechat kamaráda na ulici, bez slůvka vysvětlení. Na konci jeho básní číhá překvapivá pointa,laskavě se klenoucí nad surrealistickými verši. Člověk si připadá při čtení jak nemluvně, u něhož se emoce střídají okamžitě, bez přechodného stavu. Prostě, zamlží se ti oči, ústa se zkroutí do podkovy a vzápětí uvolněný úsměv prozáří okolí. Jen občas, aby řeč nestála, pan Charles Bukowski to navleče obráceně. Doporučuji končit pozitivně. To kdyby se vám připletl někdo do cesty.

Napsal fůru materiálu. Nejvíc je ceněn román Poštovní úřad, z povídkových prací dlouhá, ale typická sbírka Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství. Sbírka básní Mockinbird Wish Me Luck (Ptáčku, posměváčku, přej mi štěstí) není jen úvaha o ptácích. Kupodivu.

Nastartovaný nevázaný život, prostoupený zástupy ženských klínů, si vysvětluji tak, že zvolil soukromou cestu k léčení svých traumat, jimiž rozhodně trpěl. Uvádí se, jak ošklivé akné ho vyřadilo z normálního průběhu mládí a Bukowski prostě neměl nárok. Co s tím? Dal si do trumpety a první holky si koupil. Dostalo to grády. Zcivilizovat kalup skoro nešlo a hlavně chybělo proč. A když se našlo, měl už to skoro všechno na lékařský předpis. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Zatímco nás krmili kydy o pasivní rezistenci, Bukowski napsal: Marx jsou akorát tanky valící se na Prahu. Už se odvalily, pane Bukowski. K vám se to, bohužel, nedoneslo.

^{Zdroj fotogragie: home.svipnet.se}