Milé dámy,
srdečně a zdvořile vás zdravím, i ruce líbám. Uvolněte se, prosím, a s problémem emancipace buďte vyrovnané. Jde kupředu sama i bez vás. Návrh senátu zrušit MDŽ není přece proti vám, ale proti totalitním zvykům, kdy vy jste měly svátek a muži se při něm opíjeli. Také je to nacionální, přece se my, Češi, nebudeme podřizovat nějakým nadnárodním nápadům. Zdůvodnění je nasnadě, máme vás oslavovat každodenně. Dalším stupněm vašeho zrovnoprávnění bude důstojnější odchod žen do důchodu, v pětašedesáti jako muži. Vždyť, když by muži chodili do práce, co byste doma samy dělaly? Pokud se vám to náhodou nebude líbit, hledejte vinu i na vaší straně. Málo se totiž politicky angažujete a proto v našich politických komorách nemá kdo za vás bojovat.

Jako příklad pro vás uvedu skvělou ženu novinářku a překladatelku Marii Fantovou. Jedná se o bojovnici proti diskriminaci žen. Její osud se zdá teskný, jak tomu u mnoha vynikajících žen bývá. Cituji kousek jejího dopisu přítelkyni z roku 1914 (z MF Dnes): „Všechna moje dospělost a chtivost činu je vyburcována a celé mé vyproštěné srdce a vnímání se touží zakousnout do nějakého klubka událostí, jež jdou tak střemhlav a bezohledně kupředu. Bouřím se proti příliš pasivní a abstraktní úloze ženy, které nezbývá než pozorovat a uvažovat, když jiní se mohou rvát, a bezprostředně trpět a dávat jiným trpět.“

Vidíte, jak se to dá pěkně vyjádřit. Připravte si, pokud to tak cítíte také, místo dělání večeře řeč a zahrajte si "nebe, peklo, ráj".

Mne samého neberte vážně, vždyť bez vás by svět nebyl krásný. A obecně muži kolem vás? Nemůžete si s nimi zcela rozumět, protože každý chce něco jiného. Muž ženu a žena muže. Tomu se myslím říká antagonismus.

Mějte jen krásné dny.

Zdroj fotografie: http://www.nwhm.org