Claude Lévi-Strauss se narodil v roce 1908 v Bruselu. Stále žijící francouzský antropolog a filosof je významným představitelem strukturalismu. Studoval na Sorbonně, byl profesorem na univerzitě v S?o Paulu, podnikl několik expedic do Jižní Ameriky. V New Yorku se seznámil s významným strukturalistickým lingvistou Romanem Jakobsonem, který měl vliv na jeho pozdější akademickou orientaci. Od roku 1959 do jeho odchodu do důchodu v roce 1982 byl profesorem sociální antropologie na Coll?ge de France.

Kniha Strukturální antropologie II. je rozdělena do několika tématických celků. V první části autor zkoumá přínos historicky ranějších směrů a osobností na sociální antropologii. Zdůrazňuje vliv Marcela Mausse, jehož práce vycházejí z díla Émila Durkheima a který pojem „sociální antropologie“ do francouzské terminologie zavedl. Mauss prosazoval spojení fyzikálních a humanitních věd a spolupráci věd o člověku. Tento odkaz byl stěžejní pro další vývoj antropologie.

Dále Lévi-Strauss nabízí metodu, jakou by mohla pracovat sociální antropologie, a sice že nemá postupovat buď pouze induktivně, nebo pouze deduktivně, ale má obě tyto metody spojit. Dále polemizuje s problémem univerzálnosti lidské přirozenosti a mluví o svém známém rozdělení na společnosti „horké“ a „studené“. Zabývá se také přínosem Jean-Jacques Rousseaua na současnou sociální antropologii a rolí Bureau of American Ethnology ve vývoji antropologických disciplín.

Další, nejrozsáhlejší oddíl se věnuje příkladům mytologií a rituálů několika kultur a podrobuje je strukturalistické antropologické analýze. Nabízí různé modely a schémata, podle kterých se mýty v jednotlivých společnostech dají zkoumat. Poslední kapitola je věnována úvahám a postřehům ke vztahu antropologie, etnologie a ostatních oborů. Polemizuje s použitím strukturalistické metody k literární kritice, či k analýze uměleckých děl. Přispívá i k dnes moderní urbánní antropologii textem o „městské kultuře“. Autor rovněž přemýšlí o postavení humanitních oborů na poli vědy a domnívá se, že úloha humanitních věd by měla spočívat někde mezi vysvětlením a předpovědí.

Ke konci díla se Lévi-Strauss zaobírá tématem kulturní diskontinuity „západního světa“ a ostatních společností, zkoumá, jaký vliv měla tato diskontinuita na současnou světovou situaci a rozvíjí otázky jako Co je pokrok?, Jaké je postavení západní civilizace? nebo zda má „rasa“ nějakou spojitost s kulturou.

Výbor z textů Lévi-Strausse byl vydán jako rozšíření jeho předchozích tezí a je určen spíše pro odbornější antropologickou veřejnost. Autor používá výrazy a myšlenkové pochody, které by běžnému čtenáři mohly dělat problémy. Pro čtení některých textů je dobré mít alespoň základní povědomí o antropologických představitelích a teoriích. Hlavně v posledním oddílu se však nachází i texty, které se týkají všeobecně známých fenoménů a jsou přínosné i pro „neantropology“. Přestože texty vznikaly před 30 a více lety, rozhodně nás zaujmou svou aktuálností a ucelenou teorií daných témat. Pro zájemce z oboru i mimo něj přináší kniha mnoho zajímavých postřehů z oblasti antropologie i teorie společnosti jako takové.

^{Lévi-Strauss Claude, Strukturální antropologie II.
Nakladatelství Argo, 2007
Zdroj foto: www.argo.cz}