Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 15.12.2017, svátek má Radana a Radan 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 499
Registrovaní čtenáři: 1760
Publikovaných článků: 12330
Komentářů: 10743


Měření



Slyším to, co jiní neslyší...

27.12.2007   Radka Zadinová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

„Slyším to, co jiní neslyší
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí
v dopise chvění strun
když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí
vidím to co jiní nevidí...“

Básník Jaroslav Seifert podle svých slov prchal od lidí, aby viděl, co jiní nevidí. A dobře dělal. To, co viděl, si ukládal do svého srdce a potom se o to s námi ostatními podělil – skrze své verše. Že jste nečetli Seiferta? Neříkejte! Pak jste o moc přišli. Jistě, možná nepatří mezi světové klasiky jako byl J. W. Goethe nebo třeba náš Jaroslav Vrchlický či Vítězslav Nezval, ale pokud vím, v jistém směru je předčil. Získal Nobelovu cenu za literaturu a já myslím, že právem. V jeho verších naleznete víc než jen slova, která nám cosi sdělují. Naleznete tam život. Lásku, dětství, mládí, přicházející stáří, vzpomínky a lítost. Jistě, najde se tam toho určitě i víc, když ovšem umíte správně hledat – a naslouchat. Mám za to, že jsem přečetla většinu jeho veršů a jako zřejmě každý, kdo má rád poezii, mám pro sebe vyhraněných pár, ke kterým se vracím a i když je čtu po desáté nebo dokonce po sté, stejně v nich znovu objevím kouzlo, zázrak, který se mě dotkne tak něžně, až se mi chce plakat.

Když jsem vzala do rukou knihu „Venuši dát hlavu do dlaní“, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Dokořán v edici „Mocca“, znovu jsem pochopila jedno: Chtěla bych taky slyšet, co jiní neslyší, vidět, co ostatní nevidí, naslouchat vzdechům v dopise... Chtěla bych zaslechnout sladký hlas, když tma hustá obklopí úžas polekaných řas...

Chtěla bych toho tolik... Napsat píseň o lásce s takovou něhou a neokázalou krásou, jako to dokázal on. Chtěla bych znát odpověď na otázku: Ty tomu věříš? Ale zatím odpovídám stejně jako autor: Nevím, snad. Chtěla bych...

Ale co. To přece chceme všichni. Poznat, že nejkrásnější bývá šílená...




Jaroslav Seifert, Venuši dát hlavu do dlaní
Nakladatelství Dokořán, 2007
Foto obálky: dokoran.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Iva Kestřánková - 1.1.2008 - 19:41

Já bych toho chtěla... :))
ba ne, chápu ten pocit, každý, kdo tvoří, chce zanechat něco krásného, na co by se vzpomínalo... a Jaroslav Seifert to dokázal zanechat!

Od: Renata Šindelářová - 6.1.2008 - 23:25

Velmi milé...!
Jen nechápu, proč to není v jiné rubrice? Tady jsou jen básně, pokud vím.

Od: Renata Šindelářová - 8.1.2008 - 20:43

Novinářský šotek
Článek přerazen do správné rubriky.
(Skřítci si o Vánocích pěkně zařádili!)

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0677 s