Všestranný Paulo Coelho vtrhl do evropské literatury a natrvalo se v ní usadil. Vyplatí se číst něco z jeho bohatého díla, nikoli jako pouhé společenské gesto, ale jako pochutnání si na literární laskomině. Svými lehce načrtnutými větami vypráví božsky hluboké příběhy, jež doutnají hluboko v každém z nás. Asi i proto mu rozumíme, i když k nám hovoří až ze vzdálené Brazílie. Není na překážku odlišná kultura a společensko historický vývoj, nesrovnatelné prostředí oddělené oceánem. Neutuchající porozumění lidské duši, té jedinečné a zároveň všeobjímající - snad právě tato „drobnost“ se stává věčným esperantem, které mu přináší masy nadšených čtenářů.

V knize Alchymista hlavní hrdina, chudičký pastýř Santiago, putuje vyprahlou pouští, aby zachytil mámivou chiméru mlhavého snu. Putuje vyprahlou pouští, aby pronikl do hloubi své duše. Putuje vyprahlou pouští, aby uchopil utajené archetypální vzorce, jež činí člověka člověkem a nutí ho, aby žil, nikoli přežíval. Putuje vyprahlou pouští, aby to dokázal sám sobě. Putuje vyprahlou pouští, aby to dokázal své lásce a tím opět sám sobě. Putuje vyprahlou pouští, aby překonal závory v myšlení svém i lidském. Putuje vyprahlou pouští, aby zjistil, že vše se děje z vyššího principu nepoznaných zákonitostí. Putuje vyprahlou pouští, aby dokázal, že vůle člověka je ještě mocnější. Putuje vyprahlou pouští, aby se utvrdil, že mince má dvě strany. Vždycky. Putuje vyprahlou pouští, aby naplnil svůj sen... Putuje vyprahlou pouští, aby poznal svůj sen... Putuje vyprahlou pouští, aby žil. Aby opravdovsky žil. Ne jen z touhy po snu, ale aby ho realizoval. Každý máme tu možnost zahodit realitu a vydat se do nejistoty snění a to přeměnit v novou, žhoucí přítomnost. Spousta lidí to neudělá. Bojí se, předem své sny zavře do zlaté klece, nasadí jim pouta, nikdy pak neuvidí probouzející se slunce.

Paulo Coelho v putování Santiaga odkrývá aspekty lidského strachu i touhy, které může každičký človíček naplnit. Není nutné plout do Afriky, naslouchat zákonům pouště, obávat se zahalených bojovníků, čelit zlodějům, padat dolů, dospět až k pyramidám, abychom zjistili, že ten největší poklad máme mnohem blíže. Když ale cestu nikdy nepodnikneme, poklad nenajdeme. Cesta je cíl, vždycky se snažme jít o kousek dopředu.

Psychologická a filosofická směs názorů se prolíná s pohanským archetypem lidské podstaty. Každý krok Santiaga díky tomu sledujeme s vnitřním napětím a přitom podvědomě tušíme, co se stane. Autor tak vypráví příběh našeho já, který se skrývá v nitru jednotlivce i lidského rodu. Je tam ukryt od stvoření světa i člověka, spojuje nás s dávnými předky, s Bohem, vyšší vůlí, řečí světa, osobním příběhem, vírou, srdcem, láskou, důvěrou....za toto nebeské X si dosaďme cokoli. Ale hlavně, vykročme za tajným snem a svoji hrubou vnější slupku ponechme zde. Poznáme sami sebe - je to snad málo? Dnes?

Knihu, kromě mistrného, nevyumělkovaného, prostého textu, hledajícího inspiraci v člověčenství, doplňují ilustrace s lyrickým nádechem od Jamese Noela Smitha, jež svou hloubkou vystihují nejen náladu, ale naznačují i směr. Skvěle souzní s myšlenkami autora, stávají se nedílnou součástí příběhu, plasticky ho naznačují i určují.

^{Coelho Paulo, Alchymista 
Nakladatelství ARGO v roce 2007}

^{Zdroj fotografie: www.argo.cz}