Tupý nos, tupé čelo, tupá ryba? Ne tak docela. Přestože se Vorvaň honosí přívlastky tuponosý či tupočelý, v anglii mu přezdívají „Sperm whale“. Ano, překlad skutečně zní Spermiová velryba. V hlavě má totiž vorvaň velké množství spermacetu. Samozřejmě nejde o opravdové sperma, ovšem první záznamy od středověkých rybářů dokládají, jak zůstává tento omyl zakořeněn v minulosti. O bílé látce, kterou vorvani mají nad lebkou, se toho moc neví. S největší pravděpodobností se jedná vlastně o podtlakový polštářek, který ohromným savcům pomáhá regulovat prudké ponořování a vyplavání z hlubin na hladinu. Ostatně, krom toho že vorvani představují největšího savce, drží ještě jeden primus světa zvířat. Zjistilo se totiž, že v hloubce 2200 metrů pod hladinou oceánu, kde jsou vedeny telegrafní kabely, se tito obrové do nich zamotávají. Vědci však věří, že se vorvaň dokáže ponořit až ke dnu oceánu, tj. do průměrné hloubky 3 kilometry. Pod vodou plave okolo 45 minut, poté se vynoří a zhruba 10 minut nasává kyslík na hladině.

Bohužel právě spermacet z této větve velryb dělá oblíbený cíl lovců. Ačkoliv se nám to může zdát neuvěřitelné, dá se použít téměř do všeho. Dovoluji si proto ocitovat wikipedii, která se o spermacetu zmiňuje, výčet dosahuje opravdu úctyhodné délky: olej do hodinek, kapalina pro automatickou převodovku, mazivo pro jemné výškové přístroje, kosmetiku, aditiva do motorových olejů, glycerinu, protikorozních směsí, čistících prostředků, chemických vláken, vitaminů a více než 70 farmaceutických směsí.

Vorvaní samičky, ačkoliv mořští giganti, nejsou žádnými samotářkami. Velmi rády se drží pohromadě. Samci se chovají obdobně. Mláďata zhruba do 20. roku života tvoří hejno, které si vzájemně pomáhá. Poté následuje dělení na menší skupinky a ve stáří často úděl osamělého gentlemana.

Ale jak bylo napovězeno v úvodu, nezůstaneme jen u vorvaňů. Vedle vorvaně si pomyslně postavíme savce nejmenšího. Víte, který to je?

Rejskovi podobná bělozubka nejmenší (latinsky Suncus etruscus). Svou průměrnou délkou 2,5 cm a vahou 1,5 g figuruje v biologických tabulkách zároveň coby savec nejlehčí. Díky svému maličkému tělíčku dokáže prolézat pod zemí skrze chodbičky velkých žížal a zároveň ty malé chytat a požírat. Ty a další malý hmyz tvoří základ její stravy. U nás máme poměrně malou šanci spatřit jí ve volné přírodě, museli bychom vycestovat ke Středozemnímu moři či některých asijských lokací.

Foto: Pixabay a Trebol-a / CC BY-SA 3.0