&Sebovi jsou spořádaní Romové. Touží se vyznamenat ve světě Gádžů, ukázat bílým, co dokáží, chtějí se zařadit, ale zároveň si uchovat svou duši, svobodu, své prožívání světa. Chtějí skočit do světla, potkat lepší budoucnost, osvobodit se a dokázat sobě i ostatním, že se umějí prosadit v tom, v čem jsou dobří.

V knize sledujeme příběh Adama, čerstvě diplomovaného lékaře, který má problémy se sháněním místa doktora právě a jedině kvůli barvě své pleti. Adam má přítelkyni bílé pleti, Evu. Její otec Adamovi neustále připomíná, kdo je a kam podle jeho názoru patří.

Druhý příběh knihy vypravuje o osudech Adamových předků, kteří se rozhodli zkusit své štěstí, skočit do světla, pokusit se uplatnit ve světě, kde musí respektovat pravidla, zavedená lidmi, kteří jim nerozumí a rozumět ani nechtějí.

Všichni jsou "vinni" jen barvou své kůže. Ze všech sil se perou se svým osudem, bojují až do absolutního vyčerpání a s hlavou vztyčenou se dívají životu pevně do tváře.

Prožívají každý okamžik, který je potká, celým srdcem, celou duší. Nežijí, oni  životem tančí a milují se s ním.

Knihou se proplétají pasáže, které autor věnuje Romskému nebi, do kterého patří všechny jejich tradice, pověry, okamžiky vrcholného štěstí i smutku. Pro mě právě tyto pasáže představují asi tu nejkrásnější, nejniternější součást díla.

Přemyslu Veverkovi se podařilo napsat výjimečně dobrou knihu. Obratně a citlivě zachytil jemné detaily každodennosti, dokázal do svého díla brilantně vtěsnat onen pocit předurčenosti, stanovený jejich barvou kůže a stejně tak jejich neskonalou touhu nad svou sudbou zvítězit. 

<sup>Přemysl Veverka, Skoky do světla
vydalo v roce 2006 nakladatelství Paseka

Ukázka z knihy zde.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz</sup>