Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 1.12.2022, svátek má Iva 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13318
Komentářů: 11329


Měření



Důchodce v pasti II.

08.02.2008   Jindřiška Kodíčková   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Takže nastala druhá etapa, které jsem se bála, dlouho ji odkládala, ale nebylo zbytí. Navštívili jsme společně s babičkou sociální pracovnici. Po chvíli hledání se ji podařilo sehnat. Přišla sympatická, happy a smiling.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, když příspěvek na péči jde za klientem, proč ho musí odevzdávat domovu?“
Po obšírné přednášce, co vše tu pro seniory dělají, jsem se odpovědi na přímou otázku nedočkala.
Vaše babička podepsala souhlas!“ konečně ze sebe vypravila.
Ale ona neví, co podepisuje, nerozumí tomu právnickému jazyku.“
„Na konci je formulka, že textu rozumí a svobodně to podepsala. To znamená, že obsahu porozuměla!“
vítězně kontrovala.

To už jsem viděla, že se asi nedomluvíme. Paní Chlebíčková má úplnou pravdu: Když podepíšu, kde mi ukážou, většinou si nestihnu vzít brýle, právě ty zákeřné formulky - plně rozumím a chápu, svobodně a ze své vůle, bez nátlaku...je vymalováno. Po takové smlouvě vlak nepojede. Vše je naprosto v pořádku! Domov nepochybil. A přesto zůstává pachuť.

Stalo se, odestát se asi nedá. Zkusím zajistit lepší komunikaci, alespoň pro příště:
Bylo by možné, aby, až zase bude něco k podpisu, jste mi dali vědět, abych byla u toho?"
No to by asi nešlo. My to potřebujeme podepsat hned, takhle by se to zbytečně komplikovalo a protahovalo.“
Mezi jejími komisními slovy jsem celkem lehce četla: jo to by chtěl každej, vidět nám do karet...
Ještě jednou to zkouším.
Mám plnou moc od babičky, která mě opravňuje k jejímu zastupování.“
„Máte ji notářsky ověřenou?“
Ne špitla jsem. Rychle jsem zapátrala v paměti, nebylo to dříve potřeba. Že by zase zkvalitnění zákona? No nebyla jsem si jistá, tak jsem záležitost plné moci pro tento okamžik opustila.
Později mě na pravou míru uvedla ředitelka domova: „ I kdybyste plnou moc měla, já bych ji nepřijala, protože paní M. není prohlášena za nesvéprávnou a tudíž opatrovníka a zastupování nepotřebuje.“
Prostě hájit zájmy babičky nemůžu. Umínila jsem si, že na příští schůzku se připravím podstatně lépe. Určitě zamachruju nějakým paragrafem.

Snažila jsem se změnit téma.
A jaké aktivity nabízíte? Mám pocit, že všichni lidi celý den posedávají, polehávají, nikam moc nechodí.“
Vychrlila zase nepřeberné možnosti, zachytila jsem akorát sportovní ativity. Třeba ranní rozcvička. Obrátila jsem se k babičce:
Proč nikam tedy nechodíš?“
„Já o ničem nevím!“

„Ale paní M. při příjmu (před čtyřmi měsíci) jsme Vás o všech možnostech informovali. Že si to neopamatujete, to je váš problém. Musíte se více zajímat.“ Jako potrefená husa reagovala Chlebíčková.
Ale paní sociální pracovnice, patrně jste již trochu pozapomněla psychologii stáří, trochu se to podobá práci ve školce. Tam se také nepředpokládá, že čtyřleté dítě si bude půl roku pamatovat, že vždy v úterý se chodí v dest malovat. Logicky se jim to připomíná, pokaždé před akcí, případně se tam dovedou. Totéž předpokládám i zde, protože situace je více než podobná!“
To už jsem si asi dovolila moc. Zvýšeným hlasem mě zastavila:
Umíte si představit, kolik tu je lidí? Kam bychom přišli, kdybychom ke každému přistupovali individuálně? Každému říkali, že má někam jít? Umíte si to vůbec p ř e d s t a v i t? Tady se každý musí starat sám o sebe.“

Nejenže si to umím představit, dokonce jsem předpokládala, že každý klient je středem zájmu personálu, že ho tak trochu povedou. Promiňte, mýlila jsem se. V duchu jsem velice zalitovala ty, kteří jsou na tom podstatně hůře, než babička.

Ale přece se nedám tak lehce.
A poraďte mi, kam by mohla babička chodit. Nějaké rehabilitace, protáhnout se, v rámci bezplatné nabídky?“
„Ale tady je rehabilitační sál, každý tam může odpoledne cvičit.“

Dobře, stejně nám více prozradit nechtěla, zjevně vypadala, že ji nepředstavitelně otravuji. Nakoukly jsme tedy do rehabilitace. Po chvíli volání se přikulila sestra, chroupající jablko. Její pohled nevěstil nic dobrého. Že bychom se strefily do závěru její pracovní doby? Nasadila jsem přívětivý úsměv a láskyplnou dikci.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, kdy by babička mohla chodit cvičit.“
Vytřeštěný pohled, kterému se říká nevěřícný.
Kdo vám takovouhle blbost řekl?“
„Sociální pracovnice nás sem poslala.“

Chvíli ticho.
Ta se stará o jiné věci, o tom zde rozhoduji já.“
„Takže žádné cvičení pro klienty se tu nekoná, rozumím tomu dobře?“
„Jen na doporučení lékaře nebo za poplatek.“


Takže pravá ruka neví, co dělá levá. Už toho mám docela dost.
Při této návštěvě jsem se babičce moc věnovat nestačila.

Předchozí příspěvek zde: (klikni)
Pokračování příště (klikni)

Zdroj ilustrační fotogarfie: imgs.idnes.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: anonym - 13.2.2008 - 23:43

Nevím v jakém zařízení je babička umístěna, ale v rámci své profese jsem měla možnost sledovat práci opatrovnic v několika domovech důchodců a v každém z nich je o aktivity seniorů dobře postaráno (malování, keramika, cvičení, hudební chvilky aj.)Nedovedu si představit, že by sestra odpověděla tak, jak popisujete výše:"Kdo vám takovou blbost řekl?" a pokud ano měla jste si na ní okamžitě stěžovat. Práce sester v podobných zařízeních je jedna z nejnáročnějších a navíc špatně placených, ve většině z nich je ale obětavý a příjemný personál, který se starým, nemocným a osamělým lidem snaží usnadnit jejich situaci, je to řehole, kterou si málokdo z nás dovede představit. A s prací ve školce se to v žádném případě nedá srovnávat.

Od: Jindřiška - 14.2.2008 - 8:39

Ano, vím o náročnosti práce opatrovnic - proti nim jsem nenapsala ani ň, též si jich vážím. řadové sestry svou práci odvádějí na výbornou. Píši o vedení a administrativě, které odmítá komunikovat a mlží. to je vše. ano, dopoledne chodí házet míč do koše a hrají si se slovy. Dobře. Ale o malování, keramice jsem pouze viděla v televizi, nikoli zde. A o takové, smysluplnější činnosti mi jde. Sropvnáním se školkou jsem měla na mysli neustálou kontrolu, připomínání nebo odvedení na místo činnosti. prostě ti lidé, si někteří nedovedou dojít na záchod, ale ani nestačí sledovat aktivity.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.045 s