Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 11.12.2017, svátek má Dana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 499
Registrovaní čtenáři: 1760
Publikovaných článků: 12327
Komentářů: 10742


Měření



Snová cesta do hlubin Štyrského duše

24.02.2008   Jindřiška Kodíčková   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Říká se, že tvorba umělce odráží ta nejhlubší zákoutí duše a tím reaguje i na prožívané chvíle současnosti. Je nejen zrcadlením snů, představ, strachů a tužeb, reakcí na umělecké proudy, ale i kritikou sociální a společenskou. O Jindřichu Štyrském to platí v míře více než vrchovaté.

Když v roce 1942 Jindřich Štyrský skonal, zůstalo po něm rozsáhlé, mnohostranné dílo – malby, koláže, kresby, knižní ilustrace, typografie, zasáhl i do scénografie a fotografie, psal básně, knihu Snů a přitom se živil únavnou redaktorskou činností, jež mu bránila cele a svobodně se otevřít umění. Jeho dílem ideově prostupuje melancholie, tesknota a vzdor, mlha a popel, stíny a ruiny. Ty obdivoval pro příznačnou blízkost konce, smrti, rozkladu, zmaru, nicoty, marnosti, prázdnoty, osamělosti, opuštěnosti. Melancholie se často stávala námětem jeho maleb, poezie i prózy, pokaždé však jinak zpracovaná. Dle slov Teigeho neustále pracoval ve stínu smrti (srdeční choroba); nešlo tedy o plané, vyumělkované gesto, ale bytostné ztotožnění s neodvratným koncem, možná i o pouhý lidský strach, přetavený do uměleckých, často dekadentních forem.

V jeho rané tvorbě se promítá mnoho přístupů, vlivů (např. J.Čapek, P. Picasso, J. Zrzavý, J. Preisler, B. Kubišta, J. Kroha a další) a vlastních invencí, které postupně vedly k přehodnocování a vyjasňování výtvarných postupů – od pastózní malby ala exprese, geometrického tvarosloví, poezie civilismu a naivismu až k vlastnímu směru.

Od roku 1923 se stává významnou osobností avantgardního Devětsilu, pak spolu s Toyen vytvořili vlastní umělecký směr – artificielismus, v němž překlenuli zásadní rozdíly mezi kubismem a surrealismem. Experimentoval se stříkáním barvy, hledal nové obsahy oscilující mezi jemnou lyrikou a zánikem, usiloval o maximum imaginativnosti. Dále se věnoval barevným kolážím, jimiž žánrově obohatil stávající malbu a zároveň mohl realizovat své snové a nadreálné představy. Od počátku 30. let lze Štyrského považovat již za jednoho z nejoriginálnějších umělců své doby, bez možnosti ho jednoduše umělecky zaškatulkovat.

V třicátých letech se zabýval „zakázanými“ oblastmi, které našly své místo v Erotické revui a Edici 69, kde je doprovázel kresbami, kolážemi, fotomontážemi i slovním vyjádřením. Z jeho snových výpovědí a vzpomínek můžeme trochu nahlédnout do jeho života ( Emílie přichází ke mně ve snu, Sen o otci) a kalkulovat, kde se neskutečno přetne s reálnem.

Rok 1934 byl pro něj malířsky přelomový, společně s Toyen zakládál Pražskou surrealistickou skupinu, maluje i značně rozměrná plátna, jež člení do cyklů, např. Kořeny z roku 1934 nebo soubor kreseb Všudypřítomné oko a obesílá zahraniční surrealistické výstavy: „Svým přechodem od artificialismu k surrealismu, aniž bych chtěl používat cizích příborů, jsem se nezpronevěřil své intuici, která mne vedla, jak se domnívám, správně, snad jen onomu na hlavě stojícímu idealistickému stanovisku myšlenkovému, které způsobilo, že jsem se v jisté době dostal do rozporu s některými z těch, kdož velmi rigorózně usilovali o přestavbu své ideologie ze stanoviska materialistické dialektiky. Surrealismus objevil znovu pro malířství realitu a její emocionalitu, která spočívá v jejím psychickém smyslu“.


Na sklonku třicátých let, i pod dojmem ataků nemoci, se Štyrský věnuje průnikům do iracionálních oblastí nadreality, kterým přidává zřetelný existenciální přízvuk, zároveň zůstává věrný progresivnímu uměleckému názoru. V době, kdy již nemohl vystavovat, pracuje na knize Snů, kde shromažďuje svá sny inspirovaná díla, kresby i koláže, která odkazují k dětství, erotickému hledání, ale i k setkávání se smrtí.

I laik, který má hluboký smysl pro krásu a umění, bude inspirován rozsahem i hloubkou sdělované skutečnosti, která se zračí v díle Štyrského (1899 – 1942). Jeho zájem překročil hranice mnoha žánrů, nabízí emotivnost, ale i vtip, ironii a nadsázku, a jak sám věřil, že „lidské oko vystřídá za den tisíc výrazů,“ i jeho tvorba nabízí tisíce možných pohledů a výkladů. Usiloval o osvobození mysli a se stejným odkazem lze listovat nádhernou a obsažnou monografií Jindřich Štyrský, kterou sestavili a rozsáhlým průvodním textem, jenž ilustruje jeho umělecký i lidský vývoj, odborně doprovodili Lenka Bydžovská a Karel Srp.

Kniha představuje dokonalý průřez tvorbou umělce, která neustále bude oslovovat širokou veřejnost a vnucovat jí palčivé otázky.


Bydžovská Lenka, Srp Karel: Jindřich Štyrský
Vydalo nakladatelství ARGO v roce 2007
Zdroj foto: www.argo.cz

Obraz Mucholapka, 1937, olej na plátně


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jitka - 1.3.2008 - 22:17

Styrského miluju, ale Toyen snad víc

Od: karolína - 4.3.2008 - 17:01

Toyen, proto, že to byla ženská, musela prokázat mnohem větší statečnost a odvahu. ale právě ve dvojici měli sílu, otázka je, jak by vypadala výtvarná scéna tehdejší doby, kdyby tu dvojici neutvořili. minimálně je to motivovalo a ve dvou se to lépe táhne

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0696 s