Sázím na holubaK Lidicím mlčí...Na křídlech snuDoba zcela bez otěžíPetrův zdar!Stopa Abrháma
Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13230
Komentářů: 11308
SPLAŠENÝ VLAK - TV tip - dramatická cesta za svobodouSEDMÁ PEČEŤ - TV tip – Šachová partie se SmrtíŽeny a pivo? Hospůdka a nová láska?Kniha Evy Střížovské – Český dialog 30Jazz čtyř kontinentů a Nils Petter Molvær GroupKáže vodu, pije víno
Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz
www.muzeummontanelli.com
www.fenixradio.net
www.egmont.cz
www.divadlotramtarie.cz
www.divadloviola.cz
www.paseka.cz
www.dokoran.cz
www.metafora.cz
www.atlantis-brno.cz
www.fragment.cz
www.argo.cz
www.audioteka.cz
www.druhemesto.cz
www.pozitivni-noviny.cz
www.ivysehrad.cz
www.libri.cz
www.bezruci.cz
www.divadlodisk.cz
www.divadloaha.cz
www.zizkovskedivadlo-jc.cz
www.patart.cz
divadlo.zlin.cz
www.albatros.cz
www.academia.cz
www.comicscentrum.cz
www.nakladatelstvicas.cz
www.zooplzen.cz
www.vosp.cz
www.balet-praha.cz
www.jota.cz
www.advaita.cz
Nejprve otázku: S jakým člověkem si raději poklábosíme - s pesimistou nebo optimistou? Nejčastější odpověď: s optimistou. A to platí i v případě, že nám pesimistovy názory připadají zajímavé. Proč? Protože raději strávíme víc času s tím, s kým se dokážeme uvolnit a zasmát, než s tím, kdo třeba moudře, zato negativně filozofuje.
Narodil jsem se.
Milan: A křičel jsem ze všech sil. Dělali, že mi nerozumí. Kam jsem to vlez?
Jaromír: Fajn, sice jsem myslel, že nejvyšší tragikomično je obsaženo už v té jedné jediné větě. Ale abych tam dostal i tu erotiku, co popisuje Renata, navážu na Vaše rozšíření:
Já chci zpátky!
Tak mě ještě napadá, při téhle příležitosti - ona Hvězdná brána není zase až takový sci - fi výmysl. Každý jsme si prošli tou svou "hvězdnou bránou". Pravda, někoho občas vyndají i jinudy, ale... Už jste někdo slyšeli o tom, že by se kterýkoliv z nás vrátil stejnou cestou zase zpět? Že by to byla brána jednosměrná? Nestálo by to za seriózní výzkum? Pánové?
To je nápad!
Milane, jako obvykle perlíš. :-)
Můj tragikomický příběh
Nedávno jsem brzy poránu dobíhal autobus do Prahy. Vpadl jsem dovnitř už na poslední chvíli a zhroutil se na jediné místo, které bylo na dvojsedadle za řidičem volné. Mohl jsem spokojeně oddechovat.
Najednou mi někdo zleva zaklepal na rameno. Otočil jsem se tím směrem. Byla to paní, řekněme středního věku, co seděla vedle mne. S vážnou tváří se mě zeptala:“Máte rád kozy?“
Dost mě tou otázkou rozhodila. Takže jsem s mírným ostychem odpověděl: “No, jak které…!“
“A chtěl byste vidět ty moje?“
Rozhlédl jsem se kolem sebe po ostatních cestujících. Mnohé jsem občas potkával u nás v Brandýse. Nedovedl jsem si představit však jejich možnou reakci, kdyby opravdu došlo k tomu nejhoršímu. A tak jsem váhavě namítl:“Tady…?“
Ani na vteřinu neupadla do rozpaků!
“Tak jo“ pravila rozhodně. Pak otevřela kabelku, kterou měla na klíně avytáhlaz ní obálku s fotkami, na nichž se to jenom hemžilo zvířátky.
No byly to kozy! Ukázala mi je. A přidala několikakilometrový slovní doprovod o jejich obtížném chovu.
Než jsme dojeli do Prahy, stával se i ze mne odborník přes kozy.
Později však došlo k nečekané tragédii: napsal jsem o této veledůležité příhodě fejeton. Chudáci čtenáři novin!
ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž
Copyright © 2001 -
2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.