Do ruky se mi dostává kniha, již bychom směle a bez pochyb zařadili do detektivních románů a pochází z pera oblíbené finské autorky detektivek Leeny Lehtolainen, z nichž se k českým čtenářům dostává tzv. v premiéře s titulem Zasněžená žena.

Zprvu na nás zaútočí prostředí Finska a posléze finské policie, kde byste ženu mohli hledat asi jako jehlu v kupce sena. A přece. Hlavní hrdinka policistka Mari se  přichomýtne k případu, s jehož podezřelými se již seznámila předtím. Jedná se o obyvatelky (neboť muži zde mají vstup zakázán) zámečku Rosberga, jehož majitelka Elina Rosbergová zde poskytuje ženám ochranu a oporu, mimo jiné také pomoc terapeutickou, neboť sama působí jako psycholožka. Právě ona se stane záhadnou obětí.

Do případu se vloží ještě jeden. Zločinec, jež při svém odsouzení vyhrožoval Mari a jejímu kolegovi Palovi smrtí, se dostal z vězení a brutálně zavraždil svého otce, kterého na seznamu pomsty také nezapomněl uvést. Je tedy na svobodě... Nebezpečí čeká všude. O případu Rosberga se náhle nemluví. Zvláště pak, nabude-li celá zápletka další dramatický spád v podobě zajatého rukojmí (Pala), se kterým se vrah (Halttunen) zabarikádoval v opuštěné chatě v lesích a vyhrožuje vraždou.

Po vyřešení případu, jehož konec vám neprozradím (opět ale končí velice netradičně), se opět vracíme k Rosbergovým, zde se však nabízí stále další a další inovativní řešení. Setkáváme se zde také s odlišnými typy žen, jež zámeček obývají společně. S erotickou tanečnicí, pevnou vyznavačkou laestediánské víry, jež však v zájmu svého zdraví podstoupí potrat svého devátého dítěte, čímž poruší víru a nesmí se stýkat s dětmi. Airou, blízkou příbuznou majitelky a Niinou, o níž zpočátku víme jen to, že se zajímá o astrologii a často hraje na klavír.

Všechny se náhle staly podezřelými z vraždy a do toho všeho Mari otěhotní... Další nečekaný zvrat. Sledujeme tedy dva případy a život Mari a jejího přítele Anttiho. Prolíná se zde jak život popisovaný po osobní stránce, tak i po té pracovní, po práci policie.

Z celé knihy čerpám jen jednu zvláštní podivnost. Nejsem s to si ji objasnit. Uvádí se, že při nalezení mrtvoly otce Halttunena policisté spatřili, jak mrtvole ptáci vyklovali zmrzlé vnitřnosti. Uvažuji, jak mohou ptáci klovat a vyklovat něco z již tak zmrzlého těla? Téměř ke konci knihy (kdy se již případu nevěnuje pozornost, pouze se učiní zmínka) dedukuji, že snad jeho tělo bylo rozřezáno. A přesto... Souzení tohoto ale nechme raději odborníkům.

Ačkoli se kniha řadí k nespočetným dílům s nálepkou detektivní román, už jeho samotná upoutávka láká. Čekala jsem podle ní jiný soudek, ten se však zvrátil, ale záhy jej naplnilo cosi jiného. Příběh plyne zdánlivě pomalu a poklidně, náhle ale přijde dramatický obrat a vše je jinak, než předpokládáte, často vás ani ona alternativa nestihne napadnout.

Poklidnost a dramatičnost se střídají po celý běh knihy, čímž ji dopředu činí nepředvídatelnou a zábavnou. Poté co pochopíte onu cykliku, s napětím čekáte, kam že vás to vrhne teď jako na řetízkáči doleva, doprava... Dojem kladný, oceňuji nezvyklé pojetí a lidskou stránku, nesníží se k břitkým a pouhým detektivním románům jimiž jsme zahlceni.


^{Zasněžená žena, Leena Lehtolainen
Nakladatelství Hejkal, 2008
Zdroj obálky: www.hejkal.cz}