Tíhnete-li ke družnosti, jste doma. Stůl obsadili i autoři Eva Bendová, Tomáš Dvořák, Dominik Hrodek a Šárka Kořínková. Do knihy vložili svou dokumentační invenci, podepřenou, troufám si tvrdit, nejedním šálkem náramného moku, o němž je tu řeč.

Kavárny vůbec a pražské zvlášť, představovaly po léta mezi válkami, v době trvání 1. republiky, jakousi mísu kvasících myšlenek, seřadiště uměleckých a společenských směrů a staly se určitě milými „Hyde parky“ kultivované komunikace. Kde jinde mohla vzniknout stolní řečnická společnost „Táflundra“, jíž Ferdinand Peroutka přiřkl, možná až pejorativně, bližší označení „škola lehkého životního stylu“?
Autoři přiložili na společný ohýnek každý svůj díl a je zajímavé srovnávat jednotlivé pohledy na fenomén publikace, z nichž ženská a mužská polarizace, i když všemožně zastřená, přece jen trčí. Všichni čtyři se poctivě nevyhýbají negativním aspektům kavárenského života. Někdy je nacházejí přímo v konstatování věhlasných návštěvníků, jindy se k podobným odvažují sami. Můžeme narazit na slova nuda, mondénnost, povrchnost, osamění. Sociální kategorizace ale není v prvním plánu tvůrců. V knize se podařilo soustředit nebývalé množství dobových fotografií interiérů i exteriérů zaniklých již podniků, mnoho reprodukcí obrazů a kreseb, až se chce hlásat, že kdo nemaloval zvláštní kavárenský esprit, malířem nebyl. Zvláštní moment lze vyčíst z citací literátů. Když už se tématikou zaobírají, tak v sebekritickém duchu. A to i ti, u kterých jsme to nečekali a jejichž tvorba je veřejnosti předkládána v jiné poloze. Je roztomilé nakouknout do prostor nám známých.

 
                         
                              ^{kavárna Slávie v původní podobě - pohlednice}  

Ze všech dokumentů, snesených na stránky této knihy, ční architektura. Ta vnější i vnitřní,  design vybavení. A jedině dobře, když v době, kdy se z nejrůznějších příčin vytratil kavárenský „šmrnc“ jejich provozoven, nacházíme svébytný ráz  těch domů dodnes, byť slouží někdy i jiným účelům. Kniha přináší zevrubný pohled na jev, týkající se každého velkoměsta a na který část každého velkoměsta vzpomíná s nostalgií. Zmíním ještě jedno jméno. Grafik Pavel Štefan. Zatímco uvnitř knihy odvedl vynikající práci, na přebalu mi nesedí kyselá zelená barva. Třeba jsem sám.

A pana Františka Pateru, vrchního ze slavné Unionky, bych rád poznal. Možná létá někde jako anděl. Job je job. Půjčoval lidem doslova „na blind“ a na sklonku svého života dlužní úpisy, potkané během své náramné cesty, spálil. Nebyla to úžasná doba?            

                                                                        
                                                                    ^{Viktor Oliva: Piják absintu}

Kvarteto autorů Bendová, Dvořák, Hrodek, Kořínková: Pražské kavárny a jejich svět
Vydalo nakladatelství Paseka
Zdroj obrázků www.paseka.cz a www.forfattarinna.cz