Způsobem záznamu tedy skoro „živák“. A posluchač s vděkem přijímá styl práce. Proč? Protože se projevuje Pivcova (a nejen jeho) důkladná autorská příprava a nestačí se setřít pel bezprostřednosti a tolik vítané okamžité tvůrčí invence pánů jazzmanů. Tóny z jejich nástrojů se proplétají vzájemně jako copy nádherné holky a individuální muzikantský um a jejich hráčská technika vystavuje takové jízdě zelenou.

Ondřej Pivec s Tomášem Hobzekem odjeli do metropole světového jazzu „na zkušenou“. Setkali se s těmi správnými lidmi a když si chlapi notují… Tvůrčí kvas z nahrávek dýchá.
Ondřej Pivec – klávesy hammond
Jake Langley – kytara
Tomáš Hobzek – bicí
Joel Frahm – tenor saxofon

Jake Langley hraje pravidelně s Joeyem de Francescem, uznávaným světovým hammonďákem, a když si poslechl Pivcovy věci, do studia byl skok. Hobzek z nějakého jamu přivedl do party Joela Frahma, ověnčeného spoluprací s lidmi, natrvalo sídlícími mezi jazzovou špičkou. Studiová zručnost celé čtyřky a chuť spolu dělat je tedy uložena na disku.

Úvodní skladba Song for Sam věrně ukazuje, o čem je řeč. Cvrkot metropole, frajerská přehazovaná nápadů z jednoho na druhého, okamžité jejich uchopení, když je příležitost.

Průvodním jevem celého alba je dynamičnost. Nikdy bych nevěřil, že třeba na „záklaďák“ u bicích lze skoro šeptat. Pan Hobzek mi ukázal, že to jde. Na druhé straně lídr nahrávky, Ondřej Pivec, hrne „klapky“ jako Jon Lord svého času „u Párplů“ (oba ve svém žánru, jistě). S drajvem a kadencí, stavebními kameny, jež musí ten rockový mág zaznamenat.

Jestliže jazz musí posluchač dostat do uší, aby se mu začal líbit, Pivcova hudba je vhodným školícím prostředkem. Zůstávám schválně „po škole“ a opakuji si.

Album Overseason vydává Animal music.

Zdroj obrázků: www.ondrejpivec.com




Čekání na kontakt?