Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 26.4.2017, svátek má Oto 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 496
Registrovaní čtenáři: 1752
Publikovaných článků: 12079
Komentářů: 10707


Měření



Rotreklovo sněhem zaváté veršování

21.05.2008   Tereza Holanová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

"Udělal jsem to nejhorší, co jsem mohl," uvedl do předmluvy prozaik Jan Trefulka. Sestavil výbor z poezie svého dlouholetého přítele Zdeňka Rotrekla. Nedodržoval přitom ani chronologii ani tematiku. Nezdá se však, že by to na charakter knihy mělo mít vliv. Ze 123 básní, které do sbírky Trefulka zařadil, vzejde pokaždé, při jakémkoliv uspořádání, ten samý portrét. Obraz člověka, který si z těžkých životních zkušeností odnesl trpkost, nejistotu a touhu po smíření.


Zatímco v devětadvaceti se nadšeně pouštěl do recenzí, novinových článků a literárních prvotin, o několik desítek let později se zamýšlí, co je to vlastně poezie. A zjišťuje, že poezie je, když kormorán zapomene svá křídla na jižním útesu a touží nazpět. Když květinářky na Zelném trhu odnášejí neprodané mečíky, které nikdo nechce. Klade otázky, na něž nečeká odpověď od nikoho, natož od sebe.

Zajímá jej, co říci jezu o touze ryb a plavcům o zášti vln. S upřímnou starostí se vyptává jasmínu, kdo to byl, pod jehož chtivým dechem počal vadnout květ do semene, zatím co o milování mluví jako o tajemné míze. Vypráví-li o dešti, vnímáte jeho vůni a kapky, které vlídně, jindy nepříjemně smáčí vše okolo.

Rotreklovo vinobraní je poezie chladných červů, mršin, zbořených kaplí, umrlčích vod, dětských tělíček, po nichž jezdí vlaky, čehosi krvavého, šupinatých těl, tekutého ticha, tlejících ptačích kostí, smrti, která se sama utýrala, když mrtví prší naznak. Básně v sobě nesou psychickou bolest autora, hořké vzpomínky na dlouhých třináct let, která strávil od roku 1949 v nejtvrdších českých věznicích. Prvně jej představitelé nově nastoupivšího režimu odsoudili k smrti provazem, poté trest zmírnili. Vězení opustil jako zatvrzelý a zlomený dvaačtyřicetiletý muž, který přišel o nejkrásnější léta svého života. S mladíkem, jenž býval plný ideálů, mu zůstalo společné jediné; usilovná touha psát.

V poezii se mísí autorova bezcitnost a kamenná empatie s bezradností a neschopností cokoliv změnit. Jako by pisatel přijal smutek za vlastní a smířeně jej očima cizí osoby pozoroval. Občas proud slov rozvede natolik, že se počáteční napětí a věrohodnost pozvolna ztrácí v nudě, texty působí rozvlekle, jako by byly nastavované. Leckteré básně nezanechaly silnější dojem, než lhostejnost. Sám Rotrekl o své poezii kdesi píše, že je suchá jak čenich psa - ještě nemocného. Jednotlivé výjevy postrádají cokoliv z říkankovosti či lidovosti, na niž si čtenáři zvykli od jeho současníků. Autorovu sdělení sice lidskost nechybí, ale působí odosobněně, jakoby byla vzdálená kdesi za sklem.

K omytí očí je polní prach, k omytí rukou jenom vlastní krev, píše, snaže se najít vlastní psychickou rovnováhu. O pravdivosti své nejistoty se tu a tam snaží publikum přesvědčit tím, že Slunce nemá do čeho dout, protože asi umřelo. V celé sbírce poctivě přechází od jemného a křehkého k odpudivému a syrovému, plynule a bez náznaku vysvětlení, proč.

Skupinu básní Nezděné město věnoval rodnému Brnu, městu, které je zděné šeříkem a hlohem. Verše se zjemňují, je v nich patrná lyrika i melancholie. V oddíle Basic Czech se pisatel vyžívá v jazykových hříčkách. Otázkou zůstává, zda mají jednoduché hry se slovy vyvolat právě hrůzný dojem jakési primitivnosti, nebo čtenáře jednoduše bavit. A nebo jestli nesou stejně hluboký významový podtext jako zbytek sbírky. Ať či onak, autor si bez zábran pohrává se slovy, s pády podstatných jmen, užívá neslovesná spojení, výrazy předhazuje jako psovi kost k volnému zpracování, směšuje slova do nečekaných vazeb. Básně člení na sloky tak, jak se mu zrovna zachce, ze stránky formální nepojí tuto poezii naprosto nic zásadního. Tu a tam nenápadně použije gramatický rým typu dal - hnal. V kratších verších je schopen výborně pracovat s rytmem. Interpunkci nevyužívá, tu a tam načne nový verš velkým písmenem; obvykle tak básníci oddělují samostatnou myšlenku. U Rotrekla však platí, že co slovo, to myšlenka; každá může existovat sama o sobě, dohromady pak představují souvislý, jednolitý tok. V knize narazíte rovněž na motta a vysvětlení psaná kurzívou nebo do závorek.

Pod některé autor připsal datum či různé poznámky. Například, že báseň napsal na svátek mistra Jana Husa. Spolkněme otázku, zda podobná vysvětlení pomohou čtenáři pochopit zvolenou lyriku, která se v každém druhém verši prolíná s naturalismem a smutkem.

Série básní Umírání psa se autorovi povedla asi nejvíce. Křehká a naléhavá spojení doplňuje neobvyklou grafickou podobou veršů, které lze číst z několika směrů, na vícero způsobů.

Poezie nepostrádá ani závan současnousti a moderních fenoménů. A tak se vedle sebe vyjímají čistící prášek Ariel Super, wehrmachty, gotický Theodorik, Santa Claus, deflorace, bezpřídělový systém s dary pro Třetí svět, dvorní etiketa, jezera nafty a cigarety v trávě. Často se navrací ke starším uměleckým či filosofickým obdobím, jako by se o ně opíral a snažil se s jejich pomocí nalézt východisko z nejistoty. Kromě antiky si vypůjčuje symboly jazzu, baroka, starého Egypta či biblické motivy. Texty prokládá výrazy z angličtiny, latiny, polštiny, francouzštiny, němčiny a dalších jazyků, mezi nimiž obvykle bez vysvětlení přechází. Důležitou roli hraje také příroda. Autor se nezabývá "poetizováním" skutečnosti, ani vysvětlováním některých odborných termínů. Nepřemýšlí nad tím, zda čtenář jeho textům porozumí, zda se v nich najde a vytvoří si k nim vztah.

Kniha rozhodně nepatří k těm sbírkám básní, které se dají recitovat před spaním, které pohladí a zanechají dojem, že takto chutná poezie. Rotrekl je sice čitelný i v MHD, nicméně, pravděpodobně ve vás nezanechá žádný specifický dojem, touhu listovat knihou znovu. Sněhem zaváté vinobraní považuji za sbírku, které je třeba věnovat hodiny soustředěného čtení a přemýšlení. Nebo ji též můžete pojmout jako výstavu, která vám nabídne širokou paletu nálad a obrazů. Na každý z nich se podíváte, některý vás potěší, jiný bez zájmu minete. A při odchodu zjistíte, že tímto, byť niterným a mistrovsky zvládnutým uměním, vlastně nejste jakkoliv dotčení.


Zdroj obrázků: atlantis-brno.cz, literarky.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jaromír Komorous - 27.10.2008 - 20:42

Pěkně napsáno. Sbírka sama je učebnicí pro zapomětlivé.

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.4084 s