Na akademickou půdu V&SE zavítala koncem března další politická osobnost, předseda vlády Mirek Topolánek. Pozvalo jej studentské sdružení Ekonom, jehož neodbytná reklama provázela přítomné během celé besedy. Všímavě jsem zaznamenala, že na Verheugena se dostavilo početnější publikum, nicméně zase nedošlo k faux pass, aby před skončením besedy řečnil host k poloprázdnému sálu, jako se stalo například Martinu Bursíkovi.

Politik se hned v úvodu omluvil za neobvyklý, ale poměrně slušivý kvádr. "Dnes jsem byl na pohřbu toho vojáka, co padl v Afghánistánu" sdělil. Také uklidnil všechny, kteří se na besedu vydali spíše ze zvědavosti než s nadšením, že nehodlá prezentovat vládní reformy, natož provádět politickou agitku.

Věnoval se tématu veřejných rozpočtů, jejich tvorbě a vlivu na hospodaření Evropské unie. Začal pozitivně - u deficitů. Fakt, že je má jak česká, tak evropská politika, mi snad uvěří snad i neekonom. Stejně ponuře zní další prognóza: Zatím co v roce 2007 jsme si ani my, ani naši evropští bratři nevedli tak zle, jak se od nás očekávalo, letos si pohoršíme. Vzhledem ke zpomalení americké ekonomiky, růstu cen energií a potravin bychom se neměli prý divit. Hůř na tom budou země, které neprovedly reformy důchodu a zdravotnictví. Takže honem, reformujme, žádné zdr(a)žování!

Díky premiérově proslovu brzy valná část publika úspěšně pronikla do tajů bahna českých veřejných financí. Mnohdy vyděšení budoucí ekonomové si záhy uvědomili že deficit a české finance lze považovat za jasně komplementární zboží. Zatím co před vstupem do Unie se schodek propastně prohloubil, v následujících letech došlo k jeho částečnému zahlazení. Ruce si však předchozí vlády rozhodně mnout nemohou, protože podle premiéra tuto výhodnou konstelaci nevyužily ke konsolidaci veřejných financí. A vrcholem, který ze schodku učinil schod a málem zvrhl veškeré naše existující rozpočty do pomyslné propasti, se staly zákony, které minulá vláda přijala těsně před volbami. Jsem zvědavá, co řekne opozice, až se jednou dostane k moci, o těch nynějších.

Topolánkova vláda tedy chca-nechca tráví čas "zacelováním děr" v českém peněžnictví. Údajně má dobře našlápnuto a bude-li ve své činnosti pokračovat i v dalším volebním období, mají tyto kroky podle premiéra smysl.

Předseda vlády se s publikem také podělil o plány, které ministři hodlají realizovat, aby dovedli naši ekonomiku do prozatím neexistující rovnováhy. A stylem "mezi námi ekonomy" ukončil nejistotu, zda jsou všechny reformy skutečně dobré. Řekl: "Ano" a dotvrdil to použitím mnoha krkolomných ekonomických termínů a neodporovatelných grafů. Holt, nevědoucí občan si může reptat proti zdražování a komplikacím, jak chce, nicméně osvícený nebožák-zasvěcenec musí ctít ekonomickou doktrínu a držet krok a… palce, aby se naše finanční situace obrátila k lepšímu.

Premiér částečně zabředl i do filosofie. To když oživil svoji prezentaci citátem: "Na budoucnost bychom si měli zkusit vydělat, nikoliv na ni pouze šetřit." Další moudro: "Nízká daňová zátěž a rozumné veřejné výdaje jsou dlouhodobým řešením" mi už spíše připomnělo hlášky z Básníků, když si &Stěpánek hrál na kolpoltéra. Zřejmě stejnou mírou se pobavil i předseda vlády - to když zodpovídal různé nelogicky záludné, tu a tam mnohooborové otázky svých voličů i nevoličů.

Kdybych měla zmínit nejfrekventovanější výraz jeho projevu, jednoznačně by zvítězila Lafferova křivka. Nevezmu na sebe odpovědnost tvrdit, jak to s ní tedy vlastně je, zcela určitě však ne tak, jak jsem se dozvěděla z kurzu ekonomie.

Foto: denik.cz