Když vidím zdi plné nesmyslných čmáranic hrůzy, kolem jdou děvčátka s cigaretou a v oblacích dýmu si říkají tím oblíbeným "volským" oslovením. Pak sedím v tramvaji a vedle mne páchne člověk "bez domova", nebo zas skupina romských mládežníků, vždy s úsměvem a chutí vymyslit nějakou patálii, aspoň na chvíli uniknout nudě, když povinnost, úcta či zodpovědnost nejsou toho času na stole. A tak jak jdu, potkám telefonní budku, pěkně pomlácenou a mimo provoz, takže se nestačím již podívat po vysypaných popelnicích, na nichž v noci pracovali siláci v alkoholovém povznesení. Pohlédnu z okna kde dva mladíci připravují do sběrny hromadu měděných drátů, kde by k nim člověk přišel, policisté nad tím pokývají hlavou, nemohou více, nikoho nechytili, já vím, vždyť dělají jen svou práci, a nakonec, třebas to vůbec nejsou žádní zloději či loupežníci. A pak si pustíš televizi nebo rádio a zjistíš, že všechno je vlastně jinak.. Každý den se koná nějaká sbírka, sbírají se miliony určené na ty nejpoctivější úmysly, pro krátkozraké, neslyšící nebo dlouhonohé, pro všechny nebohé děti - jakoby neměly rodiče - dokonce pro děti africké či jinak exotické, možná i děti nechtěných dětí, to všechno se pro ně dělá a ony přesto nadále umírají hlady, žízní, což nutí všechny dobrodince dále zvyšovat finanční nároky na záchranu jejich i své vlastní kapsy. A pak v mediích slyšíš o adrenalinu, nebo "sportech" s ním souvisejících, o zbytečném cestování pro cestování, znečišťování a zasmraďování planety, často těmi, kteří se právě těmito jevy zabývají a do medií mluví o jejich neudržitelnosti. V těch velkých domech, továrnách na bydlení, se to jen hemží lidmi co mají rádi zvířata, hady, krokodýly i šelmy dravé, ale často jen psíky, zato všech velikostí a hlavně v počtu nebývalém, potřebují je k ukojení své majetnické vášně, kterou již nenasytí dopravní prostředky ani nemovitosti. A nejkrásnější na tom je láska, kterou se všichni prolévají, doma, v práci, v kostele, tak jako ve špatném filmu, když by si často nejraději vyškrábali oči. Kde je ta úcta, skutečný obdiv, přátelství a prostá slušnost či láska bez přívlastku? Tak mě napadá, když Ferlinghetti pronesl svůj výrok o nejlepším místě k narození, kterým je tento svět, možná se mýlil v jeho časování, protože: i když s ním v podstatě souhlasím, zdá se mi, že asi já si to splet a narodil se do jiného století.