Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 25.2.2020, svátek má Liliana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12818
Komentářů: 11058


Měření



Vinnetou a já

18.07.2008   Radka Zadinová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Když jsem byla malá, vyprávěla mi moje kamarádka o tajemném duchovi, Llana Estacada, pouště kdesi v Americe, kde se odehrávalo jedno z mnoha dobrodružství v té době mnou velmi obdivovaného a milovaného Vinnetoua. Ač dívka, četla jsem příběhy o Vinnetouovi pořád dokola, znovu a znovu, až jsem je znala téměř zpaměti. Po třech dílech „Vinnetoua“ přišla na řadu samozřejmě už zmiňovaná kniha Duch Llana Estacada (jejíž novinovou verzi jsem své spolužačce strašně záviděla), Petrolejový princ, Old Firehand, Poklad na Stříbrném jezeře a spousta dalších.


A já chtěla být Rybannou, Nšo-či, Bílou Holubicí či dívkou Ellen a nejlépe všemi najednou. Nechápala jsem, proč Nšo-či musela umřít, a proč si Rybanna nemohla vzít za muže Vinnetoua, když ho milovala. V knize je to sice popsáno trochu jinak, než jak příběh jejich lásky známe ze známého filmu, a rozhodně to dopadne hůř,  ale s odstupem let už vím, že v knize se autor na rozdíl od líbivých filmových příběhů snažil alespoň čátečně držet prosté – a kruté – skutečnosti.

Ale vysvětlujte to dítěti. Nechtěla jsem pochopit, že ve skutečnosti nikdy žádný Vinnetou nežil, že všechna jeho dobrodružství si autor vymyslel a když jsem to jednoho dne konečně pochopila, tak to bylo kruté. Protože já jsem ve své dětské fantazii samozřejmě snila o tom, že jednoho dne se ocitnu v prérii, vedle mě bude cválat Vinnetou (nebo třeba Old Shatterhand) a pojedeme vstříc tomu nejnapínavějšímu dobrodružství, jaké kdy svět viděl.

Jenže svět to samozřejmě neviděl a já prérii také ne. Leda ve filmech, které se ovšem vůbec nenatáčely v Americe, ale hlavně v Chorvatsku a v Itálii.

Někdy mě mrzí, že to všechno skončilo. Mé dětství, naivní sny a touhy, i má spřízněnost s Apači. Doby, kdy jsem odkládala třetí díl Vinnetoua, abych si do ruky vzala znovu ten první a začala číst od začátku, už taky minuly. A tak se s Vinnetouem, Nšo-či, Rybannou či Old Shatterhandem setkávám jen ve chvílích, kdy některý z filmů běží zrovna v televizi a můj syn s napětím sleduje potyčky indiánů a bílých tváří, přestřelky a bláznivé souboje, o kterých by si mohl přečíst, kdyby chtěl – všechny díly Vinnetoua jsem si samozřejmě časem sehnala a opatruji je jako bájný poklad Nibelungů společně s výtiskem nezapomenutelného Ducha Llana Estacada.

Jenže doba, kdy děti četly Mayovky už nejspíš také minula. Syn se možná rád podívá na film, ale že by se dokázal soustředit a vnímat místama dost složitý a barvitý děj knihy, to pochybuji. Snad časem. Až dospěje.

Doufám, že i já dospěji do věku, kdy se zase vrátím do dětství – a k Vinnetouovi...

Zdroj fotografie: www.lexbarker.net


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2377 s