Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 16.8.2022, svátek má Jáchym 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13260
Komentářů: 11310


Měření



Bláznivý kolotoč ztrát a nálezů

11.07.2008   Jindřiška Kodíčková   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Nejkratší a v režijním provedení Ivana Rajmonta možná nejvtipnější a nejpestřejší Shakespearova hra. Právě efektní a blýskavé kostýmy Ireny Greifové výstižně charakterizují téměř kosmopolitní hemžení přístavního Efezu, kde se setkávali lidé různých etnik, národností i povolání. Není pak divu, že v takovém hříšném mumraji vznikne, dle slov dvorního překladatele LSS Martina Hilského, „bláznivý kolotoč ztrát a nálezů“.


Přestože si Shakespeare ve svých komediích velice často hraje s omyly, sny, iluzemi v protikladu ke skutečnosti, jeho motivy, byť vždy principiálně založené na záměně, vždy nacházejí nové vyjádření. I když divák děj myšlenkově intuitivně předchází a „tuší“, jak to celé dopadne, vždy ho prožívá pospolu s herci, nepředbíhá a sám pro sebe neuzavírá.

Předpokladem je ale i správná realizace hry. Ivanu Rajmontovi se povedlo uchovat kouzelně pohádkový ráz s vtipnou zápletkou, a zároveň nezůstat u pouhé frašky. Spolu s autorem, jehož hry ani po staletí nic neztratily ze své aktuálnosti, rozvíjí věčné téma ženy a muže, i když tolik avízovanou žárlivost zase tak moc nepreferuje. Divák spíše zahlédne jisté viditelné zvraty v srdci Adriany (Jitka Čvančarová) od milující a pečující manželky, hrdé paní přes zhrzenou fúrii, zrazenou milenku až po soucítící a zmatenou ženu. Tento, ne zcela černobílý profil, její postavu více dramatizuje a dává větší prostor pro další herecké polohy. A Jitka jich využila způsobem lidským, přirozeným a nedeklamativním, prostě lehce ztotožnitelným a uvěřitelným.

Dalším hercem, který zde dostal výrazný prostor, je Martin Pechlát. Divadelní diváci, kteří ho znají z odlišně pojatých her v Divadle komedie, ho spatří v nečekaném projevu. Dvojroli Antifola efezského a Antifola syrakuského ztvární brilantním způsobem. Nejen herecký výkon (&Spičkový je hlavně v závěru, kdy se do svých Antifolů vnoří takovým způsobem, že si divák chtě nechtě pokládá ruku na srdce. Taková opravdovost lidskosti se v komedii neočekává.), ale i fofr při náročných výměnách jistě vyžadují značnou fyzičku. Tu ale pohled na trochu vyzáblé tělo štvaných Antifolů paradoxně neevokuje. Ale takovými komickými paradoxy se hra ku svému prospěchu jen hemží.

Svým pánům jsou značnou oporou sluhové Dromiové, které oba ztvárnil Filip Rajmont. Jeho podsaditá postava jakoby symbolizovala pevnost, stálost, spolehlivost a oddanost. Mít sluhu, který se nechá nakopat a stále zůstává svému trochu nevděčnému pánovi věrný, je k nezaplacení. Tak jako se herecky odlišují Antifolové, i tato vzhledově identická dvojčata mají odlišný lidský příběh, který zanechal stopy v jejich charakteru. Právě tato, řekněme schizofrenní rozpolcenost, nabízí i Rajmontovi možnost bohatě rozehrát své odlišné party.

Není malých rolí ..., možná již zprofanované rčení, zde naráží na úrodnou půdu. Bohatstvím a mocí uondaný vévoda Solinus (David Suchařípa), zaskočená, ale rázná sestra Luciana (Jana Stryková), upřímný zlatník Angelo (Zdeněk Žák), aktivní Skřipec, léčitel chorých duší ( Rudolf Starz), lehká i lehce obhroublá třpytivá prostitutka (Marcela Holubcová) vehementně shánící prsten nebo shánčlivý židovský kupec Baltazar (Boris Hybner) s nepostradatelným kočárkem, nádherně domalovávají charakteristické rysy tehdejších postav, tak známých i z dnešního života. Zde navíc podpořené již výše zmíněnými barvitými orientálními kostýmy, jež pomáhají interpretovat nejen text a jednotlivé postavičky, ale přinášejí nezbytnou imaginaci dávných časů.

A tak se ponořme do nebezpečně hříšné, barevně i výrazově jiskřivé pohádky, kde najdeme dávno oplakaného bratra, otce i matku, za zavřenými dveřmi okusíme dobrého oběda, možná i více kořeněného, kde peníze, zlato a nevysvětlitelné náhody rozhodují o životě i duši, kde zubatá smrtka má neustále nakročeno... Ale co je hlavní a nejdůležitější, tato pohádka pořádně polechtá naši bránici. A na závěr? Zázrak zhmotnění.

W. Shakespeare: Komedie omylů se od 7. července 2008 hraje na nádvoří Hudební fakulty AMU v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí 13, vždy od 20.30 hod.

Foto: Vít Kronbauer





Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0405 s