Když bydlíte v rodinném domku, kde kromě vás žijí jen vaše dospělé děti, na klidu to nepřidá.
Někdo tloukl do trubek, propojujících radiátory v domě a počínal si nevybíravě. Tři v noci a taková neslušnost. Ale co tu kdo hledá? Madlenka neskrývala rozhořčení nad takovým počínáním. Ne, to nebyl strach, tomu ji nenaučili. To byl vztek z neustálého probouzení a paní domu se rozhodla jednat. Únorová noc byla dlouhá, ale ne tak, aby půlku z ní trávila nic neřešícím přehazováním se v pelíšku. Vstala a náhle si bolestně uvědomila, že nedávno přestala kouřit. Co s tím? Promnula si tváře, zakroužila prsty po spáncích a vyrazila.
Zvuk přicházel ze sklepa. To celou záležitost posunulo do trochu jiné roviny. Madlen sáhla v přízemí za závěs, kam se odkládaly krámy, nehodné úklidu do skříní. Vytáhla baseballovou pálku jejich mladého a takto vybavená neodkladně sestoupila po schodech. Rozsvítila.
Leknutím jí pálka málem vypadla z ruky. Otočila se a s řevem běžela do patra zburcovat mladé, kašlajíc na předsevzetí, že tam v noci nevstoupí. Dole totiž skákal rozžhavený kotel.
„To zvládnem, maminko,“ snažil se jí konejšit zeť.
„Jo, to víš. Ty jsi nezvládl ani pořádně přiložit. Rychle pryč, bouchne to!“
Pohled pro bohy. Tři zmatené postavičky v pyžámkách poskakují v únorové noci na chodníku a vypadá to, že si v domě nechaly kromě mobilů i skrupule.
„Nesahej mi na něj,“ křičela nepatřičně mladá na matku.
Tu to ani nenapadlo. Jen mu několikrát možná nešetrně sdělila, že je k ničemu. Vzhledem k tomu, že to nebylo poprvé, nepřikládala situaci vůbec nějakou důležitost. V pantoflích, naboso, krátké nohavičky, opřena o baseballovou pálku, dělala jen to nejnutnější, aby neprochladla. Nekompromisně zazvonila na sousedy. Podařilo se jí kohosi vzbudit a zavolat hasiče. Když chlapovi vděčně děkovala, vytřeštil oči a běžel zburcovat svou rodinu.
Z komína Madlenčina domu stoupal šestimetrový ohnivý sloup, obohacený o žhavé jiskry.
Kdyby to někdo namaloval, žili byste v přesvědčení, že je spolčený s ďáblem. Občas rána a z komína hřib kouře.
„Černobyl,“ vyjekla vzbuzená sousedka a hnala své děti do bezpečí podzemí. „Pojďte všichni, tady jste houby platní, zavíráme!“
Zaběhli za ní. Katastrofy spolčují. Paní zašla do nějaké kóje a vrátila se s uzeným špalkem masa. Domácí uvolněně mlaskl a přitáhl láhev slivovice. Dali po kalíšku. I ty měl po ruce.
„To jsem měl naposled na své veselce,“ zasnil se mladý.
„Já ho opravdu zabiju,“ zalkala Madlen a nastavila pro další várku.
Až za dlouhou chvíli ji napadlo podívat se ke svému domu. Žhavý sloup nikde. Strčila do mladého a pohledem hodila z okénka. Udiveně protáhl obličej.
Do Madlen se už zase dávala zima. Vrátila sousedce nádobí a jala se vystupovat srdnatě do náruče noci.
Před barákem stály dva hasičské vozy. Posádka nastupovala unaveně, ale s pocitem vítěze.
„Vy jste odsud, paní?“ zeptal se zřejmě velitel zásahu.
Kývla.
„Klid. Zmákli jsme to. Ještě musí přijet policie.“
Madlen z dálky viděla vyražené a rozštípané domovní dveře a rozmlácená sklepní okénka. Od prvního hasiče si půjčila baterku a mezi střepy posvítila dovnitř. V tmavém sklepě stála voda. Pálkou vytloukla pečlivě zbylé střepy z rámu a zestárlá o deset let šla rozsvítit do domu.
„To je zbytečné, paní,“ volal velitel. „Museli jsme to odstřihnout! Přece nepošlu lidi do nějakého opékače na topinky. Jo a plyn je zavřený.“
„A co ještě jste museli?“
„Už nic. Jenom tu střechu u komína.“
Madlen si až teď všimla rozhozené střechy a plačky se vrátila k sousedům. Soused jí přivinul k sobě a sousedka jí přinesla kabát. Okolo začali chodit lidi do práce.
„Já si dneska asi vezmu volno,“ hlesla Madlen.

_{zdroj obrázku: www.nakupni-dum.cz}