Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 15.11.2018, svátek má Leopold 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 497
Publikovaných článků: 12518
Komentářů: 10791


Měření



Měli bychom se bát?

05.08.2008   Adriana Šindelářová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Meteority. Hrozby vesmíru. Způsobují obrovské škody a dokáží i zahubit život. Měli bychom se jich tedy bát?

Tunguzský meteorit
30. června 1908, 0 hodin a 13 minut světového času. Právě se děje něco, co zanechá cca 2150 čtverečních kilometrů zpustošené oblasti. Kde? Ve střední Sibiři zhruba 60 km jižně od Vanavary. A co že se to děje? Pád Tunguzského meteoritu.
Rokem 2008 uplynulo sto let od jeho pádu a stále se jen spekuluje, o jaké těleso se vlastně jednalo.
Tunguzský meteorit byl již vydáván za úlomek komety, planetku, miniaturní černou díru, kousek antihmoty, laserový signál od mimozemské civilizace či cizí kosmickou loď. Vědci však trvají na tom, že katastrofa je již spolehlivě vysvětlena – srážka meteoritu se Zemí. Nadále ovšem existuje řada faktů, které do této teorie nezapadají.
Základní údaje o této katastrofě říkají, že exploze měla sílu 12-20 megatun TNT (zhruba 1000x více než hirošimská puma), vyvolala zemětřesení 5. stupně Richterovy stupnice, které zaznamenali i v Anglii a výška ohnivého sloupu a oblaku kouře dosahovala asi 10 km. Následující noc prý byla obloha poseta svítícím prachem. Ovšem takovéto doprovodné jevy se pádu meteoritu příliš nepodobají. Dokonce se po meteoritu nenašel ani kráter, ani jediný zbytek oné planetky. Jediné, co na místě zůstalo, pokácený a sežehnutý les. To se na celé věci ukazuje nejpodezřelejší. Každý asteroid podobné velikosti jako tunguzský po sobě zanechal kráter a úlomky, naopak nikdy ne světélkující oblohu a jiné podivnosti. Svědectví místnch obyvatel dokonce naznačovala, že v konečných vteřinách těleso změnilo směr letu, někdy se pohybovalo skoro rovnoběžně se zemí. Ruský vědec A. Zolotov také vypočítal rychlost v posledních okamžicích pádu meteoritu a zjistil, že letělo rychlostí pouze 1-2 km/h. Oproti rychlosti 45km/h, kterou se asteroidy nejčastěji pohybují, padal velice pomalu. Zdá se, že musel brzdit a to i jiným způsobem než třením o vzduch. Na místě katastrofy se prokázála i zvýšená radioaktivita. Navíc prý den před katastrofou někteří astronomové pozorovali trubkovité těleso s velkou rychlostí. Díky těmto údajům vznikla teorie považující tunguzské těleso za kosmickou loď poháněnou jadernými motory, jejichž exploze měla na svědomí tyto podivné jevy a naprosté zmizení stop po korábu. Americký fyzik Mark Boslough naopak vytvořil simulaci, která ukazuje na fakt, že meteorit vybuchl ještě ve vzduchu a žár a tlaková vlna způsobily takovou spoušť.
Spekulace a dohady tu ovšem nadále zřejmě zůstanou. Už jenom kvůli tomu, že první expedice dorazila na místo dopadu až po dvaceti letech od události a druhý průzkum byl proveden až po druhé světové válce. Mezitím příroda zahladila téměř všechny stopy. Bude tedy stále těžší určit se stoprocentní jistotou, že se opravdu jednalo o meteorit.

Zabiják dinosaurů
Každý víme, jak před zhruba 65 miliony let skončila křída a s ní i druhohory. Tzv. Chicxlubský asteroid o velikosti cca 10 km, narazil do Země v Golfském zálivu. Dopadl rychlostí 20 km/s, vytvořil kráter o průměru 200 km hluboký asi 1 km. Donedávna uznávaná teorie říkala, že díky uvolněné energii vznikly rozsáhlé požáry lesů. Prach vyvržený samotným meteoritem a požáry lesů se svým smogem měly přispět k vymření veleještěrů. Vše do sebe zapadalo, až na jednu maličkost. Pro požáry lesů se nenašlo dost popela. Když tedy k rozsáhlým požárům nedošlo, co zabilo dinosaury?
Díky kulovitým uhlíkatým částicím vznikla nová teorie. Tyto částice vznikají při vysokých teplotách při spalování uhlí nebo ropy. (Samy částice se v ovzduší objevily až s počátkem průmyslové revoluce, a tedy se zpracováváním ropy.) Simon Brassell a jeho tým našli právě tyto útvary v sedimentech z doby před 65 miliony lety i s vrstvou iridia, které je častou součástí asteroidů. Dali si je tedy do souvislosti s asteroidem a zjistili, jakou měla Země vlastně smůlu, když se ten desetikilometrový drobeček trefil do míst s roponosnými břidlicemi. Vzniklo peklo, díky kterému se ve velmi krátké době dostalo do vzduchu obrovské množství sazí. Tyto saze se nalezly v sedimentech i v Kanadě, Španělsku, Dánsku i na Novém Zélandu. Je tedy zcela dokázáno, že saze vzniklé spalováním ropy a prach vyvržený asteroidem způsobily dinosaurům smrt.
I tak ale existují i jiné teorie, které tu předešlou doplňují. Například teorie o křídovém vymírání díky vulkanické činnosti v Indii. Již dlouho se o Dekkánské planině hovoří a díky nejnovějšímu výzkumu Francouzsky Anne-Lise Chenet se stává Dekkánská planina jedním z hlavních zabijáků dinosaurů. Shodou okolností totiž došlo k výlevům v Dekkánu právě na konci křídy. Vše ukazuje na to, že sopečná činnost v Dekkánu byla tak drasticky rychlá, že se příroda nestačila vzpamatovávat. Saze, prach a k tomu plyny uvolněné z rozlité lávy rozbořily celoplanetární klima a zahubily tedy dinosaury.

Zdroj foto: wallpaper.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2018 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0952 s