Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 29.6.2017, svátek má Petr a Pavel 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1754
Publikovaných článků: 12149
Komentářů: 10714


Měření



Rok kohouta: Kniha také o tom, že Romy opravdu nepřevychováme

06.08.2008   Martina Bittnerová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Není větší katastrofa, než když se z propagátora stanete obětí, a dáte tím příležitost ostatním, aby na vás udělali dlouhatánský nos. Málokdo se však k takové situaci umí postavit čelem a přiznat sobě i ostatním: „Tak tohle mi nevyšlo.“ Tereza Boučková v knize „Rok kohouta“ to dokázala. Bez zbytečného přikrášlování a sentimentu píše v autobiografickém deníku, kde se příliš prostoru pro sebestylizaci nenachází, o tom, jak se jí zhroutil sen o velké a fungující rodině, jak se snažila svým působením ovlivnit geny svých dvou adoptovaných dětí romského původu.

Ostatně v úspěšném filmu Smradi Boučková vypráví o jejich dětství, Rok kohouta však odhaluje čas, kdy se její „romští chlapci“ mění v dospívající, nebo spíše dospělé. Přibližuje okamžik, kdy v nich zvítězili jejich biologičtí rodiče, kdy se v nich naplno projevila nechuť cokoliv dělat, žít normálním životem, vzdělávat se a sportovat. Naopak oba hochy láká toulat se, nepracovat, brát drogy, a hlavně krádežemi doma získávat prostředky pro svou podivnou existenci.

A tak lidem, kteří se snažili pro ně připravit lepší osud, vytvořili z domova vězení, kde se peníze i cenné věci musí zamykat. V tomto bodě zlomu musí matka se zbytky citů, jež vůči svým synům chová, čelit událostem, jimž by se za normálních okolností ráda vyhnula – chodí na policii, občas k soudům a do toho se snaží nějak fungovat, bojuje s tvůrčí krizí a cítí se nedoceněná. Ovšem přese všechny nesnáze si zachovává sarkasmus, ironii, s níž komentuje s odstupem samu sebe i cyklistickou vášeň svého manžela, který na rozdíl od ní jezdí do zaměstnání, a proto může mít k věcem určitý odstup, jako každý jiný chlap snaží se udržet si zdravý rozum právě tím, že mizí na dlouhé cyklovýlety, jednoduše z té situace utíká. Autorka a hlavní hrdinka zároveň však ví, že nikam utéct nemůže, i když by ráda zmizela mezi pražské přátele ze své venkovské samoty. Na jednom místě si povzdechne, že její otec (dramatik Pavel Kohout) v Praze vlastní nejméně dva byty. V textu se ostatně nachází více narážek na jejího otce, který se prostě rozhodl své otcovství pojmout po svém, a trápení a případnou pomoc svému dítěti neřeší. Právě to vytváří výmluvný kontrast ke snaze Boučkové dostat ze svých adoptivních potomků to lepší, což samozřejmě na konci, v rámci zachování sebe sama, své rodiny, nelehce opouští.

Každopádně přesto román končí optimisticky zrozením nového člověka, dcery prostředního syna, která přišla na svět nezletilé a nezodpovědné mladé dvojici. A jako by se historie opakovala, jako by dcera nepřizpůsobivého otce měla symbolicky namířeno do dětského domova.

Boučková se narodila v roce kohouta, Kohoutová se jmenovala navíc za svobodna, a proto se zdá název románu dvojsmyslný, zdá se, že z něj totiž někde vyčnívá určitá prokletost jejího osudu, vždyť svého času byla nejmladší signatářkou Charty 77, nemohla mít děti, proto adoptovala romské chlapce, a dnes, kdy by se mohla hřát na výsluní jako ostatní disidenti, opět stojí stranou, vždyť s komunisty se nikdy nesmířila, a adopci by už nikomu nedoporučila. Tím, že nahlas řekla pravdu, vylíčila svůj konkrétní příběh, popudila si opět mnoho lidí proti sobě. Ale zůstala sama sebou, zůstala hrdá s rovnou páteří, což se o řadě jiných říci rozhodně nedá.

Ačkoliv se beletrii spíše vyhýbám, Rok kohouta mě spoutal, pozřel, uchvátil, protože není ufňukaný (což nemohu prohlásit o autorčiných vrstevnicích stěžujících si všude a na všechno), mluví o věcech, o nichž raději mlčíme, a odhaluje obyčejnou, ale zároveň neobyčejnou duši vnímavé ženy.

Zatímco jiní spisovatelé chrlí jednu knihu za druhou, Boučková své čtenáře rozhodně nezahlcuje. Ovšem zatím se nikdy nesnížila k laciné senzachtivosti a škváru. O to víc si její tvorby cením.

Boučková Tereza, Rok kohouta
Vydalo nakladatelství Odeon
Zdroj obrázku:knizniweb.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0588 s