Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 29.2.2020, svátek má  

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12821
Komentářů: 11058


Měření



Daleká cesta za dobrodružstvím - Den prvý

22.08.2008   Radka Zadinová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vyjíždíme z Perštejna. Sluníčko svítí, ptáci zpívají. Počasí tak akorát na výlet. Jenže my nejedeme na výlet. Jedeme na dovolenou. Den D. Dovolená. Kdo by se na ni netěšil. Přiznávám, já se moc netěšila. Odjížděli jsme s antibiotiky a teplotou. Jak je tak již každé léto naším zvykem. Moje děti zpravidla začnou marodit 30. června a letos to neprobíhalo jinak. A kam jsme měli namířeno? Do Českého ráje…


Kdo už někdy tyhle končiny navštívil, určitě se sem od té doby rád vrací. Stejně jako my. V Českém ráji jsme trávili dovolenou před třemi lety a už tehdy jsme věděli, že se jednou vrátíme. Stalo se.

Jeli jsme přes Liberec, protože už několik let sním o tom podívat se na Ještěd. Z nádraží jsme jeli městskou dopravou (zastávka je hned u nádraží) až na konečnou a tam už na nás čekal. Obalený hřejivým oparem slunce, majestátní Ještěd, na vrcholu stejně majestátního kopce. Protože můj syn měl ještě zvýšenou teplotu (následek angíny), rozhodli jsme se Ještěd pokořit lanovkou. Ano, vím, nejedná se zrovna o originální způsob, nicméně splnil svůj účel. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, lanovka se s námi neutrhla, ovšem ve chvíli, kdy jsme z ní na vrcholu kopce vystupovali, se to nepokojné a zákeřné slunce schovalo za mraky, ve vteřině začalo pršet, vítr se nám opíral do zad a z Ještědu jsme neviděli ani nos. Mlha za námi, mlha před námi – neviděla jsem si pomalu ani na špičku svých bot, natož něco jiného. No nic. Cestovatelé se nevzdávají. My také ne. Místo toho, abychom šli dolů pěšky (jak jsme měli původně v úmyslu) poraženecky jsme opět nastoupili do lanovky a snesli se dolů pohodlnějším způsobem. A hádejte, co se stalo ve chvíli, kdy jsme na nádraží nastupovali do vlaku, abychom pokračovali v cestě do Karlovic (náš styčný bod v Českém ráji)? Ano, slunce vysvitlo, ptáci zapěli…

Foto: vsacantour.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2575 s