Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyČerti nejsouBirgusovy kontrastySurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
| Zdálo se mi vždy o té nekonečnosti moře písku či slunce, písni beduínů, lesku palmových jezírek, oasy tajemství, v písku ukrytá království a chrámy neznámých bohů, ve své velikosti, dokud jsi nepřišla ty. Dnes už jen vzpomínám na to, co spolu jsme prožili v té poušti vyprahlé, když začaly naše nevinné hrátky Pouštní lišky a Malého prince, jak ona nešťastná v nejistotě setkání neznala hodinu pro niž vyzdobit své srdce. Tak vlastně hned první smutky začaly. Přibyly další, když ve věži byla tma a svítili jsme si svým úsměvem, téměř jak děti bojácné tmou, neboť se sesul čas, a dávali jsme si na sta nových jmen, abychom opět odňali jedno po druhém, tichounce, jako se snímá náušnice. A pak ses proměnila v pupavu, královnu skromnosti, mnohými přezíranou, i já očima hledal jsem slunečnici, pro její místo na slunci. Ale budovat nový svět začínali jsme spolu pamětlivi co řekla liška - je třeba zachovat řád. Tak jsme večer sedali a naslouchali pouštní noci, tisíce hvězd na nebeské báni, ty jsme spolu pozorovali, nikdy sis nemohla najít tu svoji, nebo se schovala. A já zase marně přemýšlel kde je ta studna v Egyptě, do níž slunce spadalo v pravé poledne a oni to měřili, jako spoustu dalších věcí, až došlo k zatmění a na lidi přišel strach. To nebylo nic pro nás, naše chvíle přišla později, bez faraonů, pevnosti, hradby, uličky poznávali jsme spolu, jejich palmová zákoutí kde vánek šeptal kouzelná slova lásky když my toho nebyli mocni. Smočili jsme své rty i tváře v krajině vodotrysků, jež postavili pro potřebné, pro ty, kteří v sobě nosí všechny smutky světa, milují se a jsou odloučeni, trpí opuštěností srdce, nebo slabostí vlastní touhy, pláčí, prosí, kteří se chvějí. Veliký duchu pouště, přines jim pokoj a naději. |
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Poezie
Setkání
Slunce na besedě
Když ne do března...
Lípa v nás
KŘÍŽE HORSKÝCH OSAD
TAJEMSTVÍ
Domov na míru - nová sbírka
Někde v nás
Ukrajinské hroby
ZA BABÍHO LÉTA (rondel)
Memento zhouby
Balada o dvou hlasech
Zůstává...
Pochoutka
Ve tvém objetí
Probuzení
Vjem
Mysl
Nemuset do klícky
Stesk
Další články v rubrice Poezie
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.