Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 28.2.2020, svátek má Lumír 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12820
Komentářů: 11058


Měření



Daleká cesta za dobrodružstvím - Den sedmý

08.09.2008   Radka Zadinová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

... Vyskeř – Hrubá Skála – Šťastná země. Konečně jsem se dočkala. Sluníčko se převalovalo po zářivě modré obloze, naděje pro nás a také pro uskutečnění výletu, který se už málem neuskutečnil...

Sedli jsme na autobus směr Vyskeř, odkud jsme chtěli pokračovat po svých. Kdybych ovšem tušila, jakými serpentinami nás autobus poveze, nejspíš bych šla dobrovolně po svých už z Karlovic. Představte si autobus z roku cvaj, v něm ustrašených patnáct či dvacet lidí a po jedné či druhé straně ubohé špatně živené silnice srázy, při jejichž shlédnutí vám žaludek dělá v břiše kotrmelce... Za jiných okolností krásná scenérie. Napadané listí, skály, šumící les a příkré srázy... Ovšem když sedíte strachy přikurtovaní k sedačce rozhrcaného autobusu, krásné vám to nepřipadá. Nemohla jsem se dočkat, až se ty chamtivé autobusové dveře otevřou a vyplivnou nás ven.

Stalo se. Pořád ještě nám sluníčko vlídně mávalo z načechraných bílých obláčků a my se pustili k dřevěné zvonici z roku 1504. Zklamání se dostavilo téměř vzápětí. Zvonici jsme našli, kostel k ní náležející též, ovšem obojí zavřené a nedostupné. Jako by ve Vyskři chcípl pes. Možná i dva, protože najít tam nějaký obchod s potravinami nebo vůbec nějaký krám, se ukázalo být nemožným. Jelikož jsme si svačinu nevzali s tím, že si tu nějakou koupíme, stáli jsme na počátku cesty se splasklými batohy, ukrývajícími pouze pití (aspoň že tak) a jediný pytlík bonbonů... Ach ti týrající rodiče.

Nezbývalo nic jiného než se k jídlu dohrabat po svých. A kam jinam než na Hrubou Skálu. Pustili jsme se po křížové cestě do kopce na jehož vrcholu nás čekala kaplička a výhled do kraje. Ovšem taky výhled na černající oblohu a slunce v tahu. Ochladilo se, zafoukal vítr, mraky se seskupily. Urychleně jsme se pustili po modré směr Hrubá Skála...

Déšť nám dal náskok, došli jsme kukuřičným polem a lesní pěšinou až k zámku Hrubá Skála, kde děti ze všeho nejvíc zajímalo jídlo... Při pohledu na ceny jsem nekompromisně vybrala párek v rohlíku pro všechny, který splnil svůj účel, zahnal prvotní hlad. A pak už hurá dovnitř. Zámek je bohužel přestavěný na hotel, takže vás dovnitř nepustí, ale můžete si prohlédnout nádvoří a vystoupat na věž, z níž je nádherný pohled do blízkého i dalekého okolí.

Na nádvoří nás pobavili ochotníci navlečení do středověkých šatů, kteří nám předvedli několik variant středověkého tance a zpěvu a pak i honbu za lupičem a jeho ztrestání. Děti i dospělí se pobavili a nikomu se nechtělo odcházet. Nicméně jsme museli, neboť obloha černala víc a víc.

Pak vznikl duel – děti kontra rodiče. Děti mermomocí chtěly do Šťastné země, kterou jsme jim slíbili, přičemž dcera hlasitě demonstrovala, že jak nedostane brzy najíst, pojde hlady už cestou, rodiče rozumně navrhovali rychlý ústup domů. Byli jsme přehlasováni a šlo se směrem do Šťastné země.

Cestou jsme KONEČNĚ potkali krám, nakoupili horu rohlíků a sýry, ovšem Šťastná země nakonec zůstala šťastná bez nás, protože se spustil tak prudký déšť, že jsme vzali zavděk azylem na blízkém nádraží a počkali na první vlak směr Karlovice...

Zdroj foto: kraj-lbc.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2846 s