Island, pro nás pořád trošku exotický a tajemný ostrov, obklopený mrazivou vodou, nabízí plný kornout příběhů, vznikajících v dávné, až bájné minulosti. Tradičně se šířily ústním podáním, každý vypravěč byl spoluautorem dalšího pokračování. Příběhy pomalu pramenily jako uzounké nitky v horách, poskakovaly po kamenech, prudce se řítily úzkými koryty, aby zase musely šplhat do krkolomných skalisek. Každé jejich slovo bylo tisíckrát prověřováno a proměňováno, žádná pohádka si neponechala původní pattern. Proměnlivost strašidelných příběhů, korespondujících s nehostinnou, magickou přírodou, přináší stále nové náhledy do nadpřirozeného podsvětí, dá-li se tak nazvat.



Strašidla, přízraky mrtvých, elfové, trollové, nestvůry, čarodějnice a další bytosti mají naturalistické a mnohem temnější rysy, než třeba naši skřítkové. Asi je to dáno nedostupnou krajinou, nepřístupnými místy, odlehlými jeskyněmi, dýmajícími krátery, jež bohatě jitřily představy a fantazii. Své nezastupitelné místo tu uplatňuje strach z neznámého a nevědomost, které proměňují úzkostné pocity do strašidelných a tím úlevných povídaček.

Ústní lidová slovesnost je ceněným pokladem každého národa, vyjadřuje jeho pouť dějinami, jeho postoje. V průběhu 19. století dochází napříč Evropou k novému zájmu o starodávné příběhu, jsou sbírány a nově publikovány. Souvisí to nejen s romantickým zájmem o historii, ale i se snahou pevně ukotvit své kořeny. Na Islandu jsou první systematické pokusy o sběr pohádek spojeny se jmény Jóna Árnasona a Magnúse Grimssona. Odstartovali tzv. zlatý věk lidových pověstí.



Mrtvému nože netřeba je výbor z lidových příběhů, jež shromáždil Jón Árnason. Překlad I. Gottwaldové v zásadě respektuje rozdělení pověstí a pohádek do jednotlivých kapitol. Vyčleňuje elfy, duchy, čaroděje, kouzla, obry, psance, zvířata a rostliny, kameny, úkazy.

Ponořte se do četby pohádkových, strašidelných příběhů, vnímejte je nikoli jako neměnné zkamenělé originály, nýbrž povídání vykované časem, fantazií a představami. Jako živou perlu, které sice skoro nezřetelně, ale stále roste a přijímá mnohé barevné valéry.


Mrtvému nože netřeba. Islandské pověsti a pohádky. Přeložila Ilona Gottwaldová, ilustroval Jan Hísek. Vydalo nakladatelství ARGO v roce 2008

Foto: autorka

1. malíř Jan Hísek
2. ukázka z tvorby
3. záběr z vernisáže a křtu knihy