V 11,45 se spouští aktualizace antiviru, protože v pravé poledne vypukne kompletní test. Těch pár minut využiji pro to, abych ještě něco udělala, až mě omráčí probliknutí informace o spuštění zmíněného testu. Z mého super stroje se rázem stává stará herka, kde vytvoření dvou řádek textu trvá asi deset minut. A začnu proto panicky vypínat test, což způsobí, že se mi zasekne nejen pošta, ale i otevřený soubor, a vlastně se mi zasekne úplně všechno. Počastuji mašinu mnoha hanlivými slovy, a párkrát do ní kopnu, aby si nemyslela. Nakonec rezignuji tlačítkem reset.

Za mou hrubost mě odmění pomalým naskočením, tudíž si stihnu nejen uvařit nový čaj, ale sníst svačinu a vyřídit pět telefonů. Když na mě zamrká obrazovka se zprávou o nové aktualizaci antiviru, bojovným gestem v tom zamezím, hodiny ukazují 12,20, a já můžu s úlevou opět v klidu psát. V 14,00 po návratu z pauzy na oběd najdu svého miláčka s mrkajícím antivirem a touhou zaseknout se. (To by mě zajímalo, kdo ho spustil).
Restartuji dvakrát.

V 15,15 na mě vybafne hláška, že mi ve Windows vesele klusá Trojský kůň, protože kolegyně zřejmě otevřela cizokrajně znějící e-mail s označením spam. Zakázat jí to mohu jedině tehdy, když se nahlas diví, proč jí zase někdo ze zahraničí nabízí viagru, nebo že Ahmada Abu Hasana opravdu nezná. Trojského koně mi systém uloží do virového trezoru (stihla jsem si odskočit nakoupit chleba domů a vyřídit tři telefony). Ovšem kůň zařehtal asi málo, protože to vypadá, že se mi bude testovat celý počítač. Rázné ne mi znovu zasekne vše ostatní, a proto vztekle sahám po vypínači.
V 15,50 zahájím dokončení práce, kterou jsem mohla mít hotovou již před hodinou.
V 16,30 vypínám počítač definitivně a odcházím domů s myšlenkou, že ty hajzlíky, co vypouštějí do sítě ony červíky, hřebce a domečky, bych na místě zastřelila, a ty, jež u nás v zaměstnání nastavili před nimi natolik dokonalou ochranu, taky.

Nebylo by bez nich lépe?

^{Zdroj foto: mihomp3.cz}