Čínské písmo patří mezi starověká písma a z nich zároven nejdéle soustavně používaným písmem na světě. Nejstarší doklady o něm pocházejí už z roku cca 1200 př.n.l. Od té doby prošlo čínské písmo výraznými změnami. Proto se dějiny čínského jazyka dělí na několik period – stará čínština (polovina 2. tisíciletí př.n.l. - 3./4. stol.n.l.), střední čínština (4. stol. - 12./13. stol.), nová čínština (13. stol. - 19. stol.) a současná čínština (1919 - současnost). Sice se čínské znaky vyvinuly z obrázkového písma, kde každý znak vystihoval zjednodušenou podobu pojmu, ale v současném písmu takových znaků zbylo jen málo. A i v těch je obtížné původní obrázek nalézt. Čínské znaky se tedy nedají považovat za „umělecké dílo“.
 
V současné době se komunikuje přibližně s 5000-6000 znaky. Největší slovníky obsahují dokonce něco kolem 80 000 znaků, drtivá většina se však dávno nepoužívá. Na každý znak připadala jedna slabika, ovšem současná čínština je dvojslabičná. Vzhledem k tomu, že čínské písmo není písmem hláskovým, obtížnost zachytit výslovnost cizích slov (např. osobních jmen a zeměpisných názvů) dosahuje vysokého bodu.
 
V čínském písmu se nedělají mezery mezi slovy. Pojem slovo má v čínštině i jinou hodnotu: jedná se o „symbol“ jazykový, nýbrž pravopisný. V minulosti bylo tradicí znaky psát do sloupců shora dolů, sloupce se řadily zprava doleva. V moderních textech se stalo běžným totéž řazení jako v latince - do řádků zleva doprava, řádky přibývají shora dolů. Bez ohledu na složitost znaku se všechny znaky v textu musí vejít do čtverců o stejné velikosti.

Díky snaze přiblížit písmo širším vrstvám obyvatel proběhla v Číně ve druhé polovině 20. století reforma, která řadu znaků zjednodušila. Kritici ovšem tvrdí, že se tím narušila informace o původu jednotlivých znaků. Takové reformy však byly plánovány již dříve - v souvislosti s velkou modernizací Číny. K podobným změnám došlo už i v letech 300-0 př.n.l., kdy tehdejší reformy také zastínily původní podoby znaků.
Z Čínštiny vznikly i jiné odrůdy znakových systémů. Například Kandži, které se používá pro zápis japonštiny nebo Hangul. Hangul je korejské písmo vytvořené teprve před pěti stoletími a sestavené tak, aby se dalo naučit za jediné dopoledne. Před vytvořením hangulu korejština neměla vlastní písmo. Vzdělaní Korejci se ve svém jazyce tedy vyjadřovali pomocí čínských znaků.

Info, aneb může se hodit: www.cinstina.cz
Zdroj obrázku: live-blackandwrite.blog.cz