Na rozporu pravda – lež, nepochopitelné – tudíž neuvěřitelné, se roztáčí tradiční vyprávění o baronu Prášilovi. A že jich není málo.

Kdo vlastně byl baron Prášil? Německý Cimrman?
Baron Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen prožil bouřlivý život v armádě a na cestách. Na stará kolena se vrátil na rodinné panství do Bodenwerderu, kde se roku 1720 narodil. Vyprávěl neuvěřitelné, fantazií okořeněné příběhy, v nichž bravurně stíral rozdíl mezi pravdou a výmyslem, či spíše nadsázkou. Ve skutečnosti to byl asi zábavný společník, rokokový kavalír, životem protřelý světák, který u vínečka měl co povídat. Dámy se strachem zajíkaly a pánové závistí bledli. Historky měly pravdivé jádro, a baron zase „vypravěčské“ nadání. O košatění, bobtnání a zachování baronových legend se postarala nefalšovaná lidová slovesnost, kasselský knihovník Rudolf Erich Raspe, a pak básník Gottfried August Berger. Paradoxně sám baron, který v té době ještě žil, musel žasnout nad příhodami, které měl sám zažít. Dnes v jeho statku je radnice s pamětní síní a rodnou světničkou. Před domem stojí kamenná dělová koule, na které baron podnikal své výlety…..





Stvořil pravdomluvného Prášila
Autor této brilantní divadelní předlohy, Grigorij Gorin, pojal barona opačně, jako člověka, jenž mluví pravdu. Pravdu sice nějakou divnou, jinou, neshodující se s tím, co je společnost ochotna absorbovat a přijmout. Barona, jako určitý prototyp zneuznaného vědce, nepřijatelného filosofa, nepochopeného mystika, prostě člověka, jež se vymyká době nebo zvyklostem, společností je vyvržen a o své místo na slunci musí bojovat. Gorin zároveň plně vystihuje dobu, kdy svou postavu tvořil - kdy se svobodomyslné názory stávaly i příčinou pronásledování. Ovšem paralela osudu výjimečných (odlišných) lidí běží takřka od vzniku civilizace a je otázka, jestli vůbec kdy skončí.

Malý medailonek autora
Grigorii Gorin (12.3.1940-15.6.2000) vystudoval lékařskou fakultu Moskevské univerzity a poté pracoval na pohotovostní službě. Psát začal záhy, nejprve kratší útvary - humoristické a satirické povídky a fejetony. Prvním jeho dramatem je Zapomeňte na Hérostrata (Komorní divadlo v roce 1975 s V. Voskou v hlavní roli). Z dalších her se u nás hrála např. A nezbývá, než se smát v MDP v roce 1990. I dalším hrám se dostalo českého překladu. Protože manželé Seydlerovi nemohli překládat pod svým jménem, podepisovali se Růžena Pochová.





Lidská i fantastická
Hra, tímto způsobem aktuální a nadčasová, je mnohem více fantastickou, trošku nahořklou komedií s lidským podtextem. Zasloužil se o to hlavně představitel barona Oldřich Vízner. Seděly mu (ale i ostatním) výborně napsané dialogy, které navíc umocnil uvěřitelnou psychologickou proměnou. Když se musel před soudem vzdát své pravdy, svého já, své podstaty, umírá za živa. Z lehce bláznivého, vtipného, energií sršícího fantasty se stává unavený zahradník bez jiskry, kterému se navíc rozpadá vztah, kvůli němuž se zbavil své identity.

Pod režijním vedením Ondřeje Zajíce se podařilo vytvořit kompaktní celek, kde jednotliví herci podali standardně dobré výkony. L. Pernetová jako poblázněná a zamilovaná, později racionální, Marta, či purkmistr Jiří Klem nebo pastor Jaroslav Vlach, jako proměnliví představitelé státní a církevní moci. V roli spolehlivého, svému pánovi oddaného sluhy se představuje nestárnoucí Lubomír Lipský, před jehož výkonem lze pouze smeknout.
Za zmínku stojí i kostýmy (E. Pitrová) a scéna (A. Pitra), které podpořily báječnou iluzi světa neskutečně fantastického.


 

Přijďte se podívat na svět, kde pravidla určuje čistý nezkažený idealismus, kde si můžete užít pohodu nového dne v kalendáři i sledovat, zda se podaří cesta na Měsíc. Zapolemizovat si, co je lepší, zda život ve vyjetých kolejích či odvaha trošku se odvázat?

<sup>Psáno z 2. premiéry dne 10. září 2008

G. Gorin, Baron Prášil - ten, který nikdy nezalhal, Divadlo ABC

Foto: www.mestskadivadlaprazska.cz</sup>