Do krajů míří sociální komunisté
04.11.2008
Tereza Holanová
Společnost
Jak se jednotliví politici a kandidáti na funkci krajského hejtmana prezentovali během předvolební kampaně, jsem sledovala poměrně dlouho. Rovněž jsem strávila dostatek času nad seriózními novinovými materiály analyzujícími snažení českých zákonodárců.
S billboardy plnými slibů, pomluv, zdravých a bohatých stařečků, či prosperujících studentů jsem se setkávala již od léta, kdy jsem pracovně trávila spoustu času "na silnicích". S blížícím se sedmnáctým říjnem začala reklama i agresivita jejího sdělení narůstat, noviny se věnovaly dvěma základním tématům. Rozhovorům s opozicí, jež nepřestávala vyjmenovávat veškerý blahobyt, který nám (prozatím díky ovládnutí krajů) zajistí, a pochmurným předpovědím, že ODS čeká zásadní debakl.
Stejně jako neuznávám rovnici, že kdo patří do mnou nepreferované strany, je špatný politik, tak jsem se nikdy nepovažovala za stoupenkyni Občanských demokratů. K vnitrostranickým sporům, všudypřítomné korupci, občasné aroganci, s níž se pustili do řešení zásadních společenských problémů, jsem se ohradila nejednou. Přesto chci tento komentář věnovat jejich obraně. Po roce stráveném na škole, jež se do mne snaží vštípit, jak ekonomika a její vnitřní mechanismy fungují, po roce čtení odborného tisku, po roce mnoha tiskovek, besed a politicko-ekonomických diskusí vedených zástupci obou táborů jsem si dokázala vytvořit názor, která strana je schopná naši zemi vyvést z dlouhodobých finančních problémů a reprezentovat ji na evropské politické scéně. A došla jsem k názoru, že ČSSD, byť má zajisté spoustu ušlechtilých cílů, Českou republiku na úroveň jiných, vyspělých zemí, v nichž by mimochodem bez reforem "ani kuře nehrabalo", dovést nedokáže.
V čem tedy spočíval hlavní volební neúspěch ODS? Strana podcenila politiku "laciných" slibů a předem zdůraznila, že v reformování ekonomiky hodlá pokračovat. Sociální demokraté oproti tomu vsadili na důležitou vlastnost Čechů, tedy úsloví "Každý si hrabe na svém písečku." Aneb, koho by zajímalo, zda roste státní dluh, příliv zahraničních investic, úroveň českého školství a nebo jak moc stát zatěžuje daňové poplatníky. Zástupci ČSSD jednoduše naslibovali zrušení poplatků všeho druhu, především třiceti korun u lékaře, jež za pacienty obětavě uhradí kraje. Zřejmě v naději, že rok a půl tuto finanční zátěž vydrží a poté coby vítězové parlamentních voleb nechají jakékoliv asociální platby definitivně padnout. Fakt, že budou zdravotnictví o to více financovat z povinného pojištění voličů, považují asi za přiměřeně neprůhledný. Kdo by také na výplatní pásce zkoumal, jak se změnil poměr hrubé pracovní mzdy a sociálně-zdravotních srážek? Zřejmě ne odpůrci ODS, kteří rozlišují "dvojí" peníze. Ty, které musí vyplatit v hotovosti, a ty, o něž mají menší výplatu. Kvůli těm se nebouří.
Další argumenty ČSSD zněly: "Zastavíme zdražování, zvýšíme důchody…" &Skoda, že opomenuli dodatek "… a státní dluh". Sami uznejte, nepromysleli to geniálně? Zadlužit stát a nápravu závazků nechat na vládách příštích, které tuto situaci budou muset řešit (jak jinak než) reformami, zdražováním a tedy "okrádáním" nebohých občanů. Je snadné být lidumilem.
Do parlamentních voleb zbývá ještě rok a půl, takže nás ostuda v podobě sociálně-komunistického předsednictví ČR v Evropské unii mine. Přesto se západní země nejspíše nestačí divit. Vyčítáme jim, že se k nám v historii "x-krát" obrátily zády a neuchránily nás před socialistickým režimem, zaostáním ekonomického, vědecko-technického a jiného vývoje. V málokterém státu se udílejí desítky vyznamenání, medailí a diplomů pro statečné bojovníky, kteří odolali režimu a reprezentovali utlačovaný český lid. Učebnice humanitních věd zdůrazňují, že bychom neměli zapomínat, tisk pravidelně vytahuje na světlo nové causy seriálu "kdo koho udal". Po světě šíříme vědomí, jak tu bylo zle, zatím co nejsilnější opoziční strana, jež se honosí přívlastkem "demokratická", svoji politiku a volební úspěch buduje na spolupráci s komunisty.
A co na to český lid? Většina těch, kteří lomí rukama nad desetiletími ztraceného mládí a příležitostí, do urny vhodí ve jménu demokracie hlas pro stranu, jejíž předseda z billboardu sebevědomě hlásá, že "raději do koalice s komunisty než s ODS". Ptám se tedy: Quo vadis, česká politiko?
Foto: cssd