Tess Gerritsenová, Ruth Rendellová, matka a dcera Higgins Clarkovy, Ann Granger, Deborah Crombie, Cynthia Herold-Eagles, to všechno jsou jména zaručující kvalitní naplnění toho nádherného žánru, jakým detektivka je.
K těmto jménům se samozřejmě řadí Alane Fergusonová, jejíž detektivní román Čtvrtá oběť právě vyšel u nás, a který byl již v roce 1998 nominován v USA na cenu Edgara Allana Poea.

Použil jsem termínu „detektivní román“ a vracím se k němu, abych jej stvrdil poukazem k tomu, že práce zmíněných autorek v mnohém překračují mnohdy v našich představách úzké hranice klasické detektivky, v níž je pozornost upřena na čin, rozpletení všech nitek, které k němu vedly a dopadení pachatele, zatímco hlubší prokreslení postav, bohatější zápletka a vůbec složitější autorská výpověď jsou odsunuty na vedlejší kolej a ani nejsou očekávány.
V detektivních románech zmíněných (a nejen těch zmíněných) autorek je „prostředí zločinu“ stejnou kulisou pro autorskou výpověď jako např. pro Updikovy romány prostředí všední americké rodiny. Zločin je chápán jako běžná součást života, ti, kdož se s ním setkávají, jsou obyčejní lidé (dlužno podotknout, že většinou ženy) se svými osobními starostmi i radostmi. V příbězích nejen vyšetřují, ale také jednají v obyčejných životních situacích, zaujímají k nim svá individuální a neopakovatelná stanoviska, jsou vybaveni širokou škálou vlastností, bohatým osobním zázemím a v neposlední řadě zvýšenou emoční citlivostí.
Právě tento rys je charakteristický pro autorky-ženy, které ve svých detektivních románech vytvořily především ženské postavy vyšetřovatelek, soudních lékařek, obětí i pachatelek. Ona zvýšená citlivost projevující se jak v psychologii postav tak ve smyslu pro realistický detail, stejně jako v odvaze k drsnosti až surovosti v ladění situací a svébytné rozvíjení ryze ženských motivů (láska, nevěra, dilema práce-rodina, vědomí jisté křehkosti až slabosti, nutnost obstát v mužském světě), dává jejich románům zvláštní kouzlo a čtenáři poskytuje nový zážitek.

To všechno platí v plné míře pro detektivní román Čtvrtá oběť, který navíc přináší zajímavý motiv šestnáctileté dívenky, dcery koronera v malém americkém městě, která touží stát se forenzní patoložkou, a kterou otec bere ke svým případům. Vyprávění Alane Fergusonové je vlastní jakási fascinace mrtvým tělem, kterou nechává zažívat malou Cameryn. Přesné popisy pitev, zaujatost,s jakou se snaží šestnáctiletá dívka překonat odpor ke všemu, co k násilné smrti patří, k tomu, čím je tělo na pitevním stole nevedou však jen k realistickým popisům, ale odkazují ke slovům v závěru knihy: Chtěla sloužit mrtvým, chtěla se naučit jejich jazyk, aby se mohla stát jejich tlumočnicí.
Příběh, který je ještě rozevřený do motivu Camerynina hledání vlastní matky, jejíž zmizení je opatrovaným tajemstvím, patří opravdu k tomu nejlepšímu mezi detektivními romány, které v současnosti u nás vycházejí.

Jen dvě poznámky na okraj.
Podobná fascinace mrtvými těly je zřetelná také např. v postavě policejní lékařky a patoložky Maury Islesové v románech další americké autorky Tess Geritsenové.
Škoda, že ne vždy dostávají knihy do rukou překladatelé, kteří by dokázali čerpat z českého jazyka mnohem víc než jen základní informace o originálu.

_{Alane Fergusonová: Čtvrtá oběť
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2008
obálka www.xyz-knihy.cz}