&Spatné. Zataženo. Loni měl štěstí. Nebe jasné a on viděl padat hvězdu. Nebyla to zrovna betlémská kometa, vlasatice jakási, ale mohl si něco přát. Měl kumulované přání. Aby se babka shora jukla, co tu vyvádí, aby mu vydrželo zdraví a aby mu šla karta. Samolibost? Ne. Realita života českého penzisty. &Sábr se podíval na nohy a šel se přezout. Co když se babka zrovna kouká? Kdyby to viděla, zjančí se. Vklouzl do dřeváků a vyklapal znovu na betonový dvorek. Tma jako v pytli. Jen světlo z jeho okna. Ze zvyku se ohlédl ke dveřím domku. Chvíli poťapával bezcílně u kolny a znovu se podíval ke dveřím. Pak máchl rukou zapálil si. Nahoru se raději ale nepodíval.
Pes Vavroch se zase dočmuchal až k němu.
„Tak co, Vávro? Stojí to za starou belu, viď?“
Vavrochovi to tak nevycházelo. Před chvíli vyprázdnil misku se žrádlem, potopil čenich do vody vedle, dlouho už ho nikdo neotravuje s nějakým přiblblým otíráním nohou a smí spát v posteli. Trochu naklonil hlavu a zdvihl svůj zrak k páníčkovi. Nekontrolovatelně kmital ocasem. Otevřel klapačku dokořán a slastně si zazíval.
&Sábrovi ta oddanost přišla přemrštěná a zatoulal se pohledem přes náves. Zhasnuto. Jak jinak. Venca ani dnes neotvíral a do hospody je pustí až po svátcích. Kamarádi jsou zalezlí u svých rodin. Ruce je určitě svrbí, to by je nesměl znát. Budou je tajně a trochu nervózně spínat a servilně kolem sebe rozhazovat úsměvy.
„Jo, tak to je,“ řekl psovi. „A ty ses nenaučil ani blbej lízanej mariáš.“
Vavroch zakňučel. Jeho člověk mu za něco spílal a on ani nevěděl za co. Uraženě odešel do tmy. Reflexivně věděl, že by měl vzít roha, ale to by musel být o deset let mladší. A spát v boudě na dvoře? Ani náhodou. On se ten člověk vykecá a dá pokoj. Vavroch se plížil zpět.
Karel &Sábr vyfukoval labužnicky kouř. Kouřil viržinka a chlubil se kamarádům, že právě on si může dovolit tenhle dlouhý smrad. Teprve nyní chápal jejich shovívavý smích.
Něco se mu otřelo o nohy.
„Julčo, ty děvko. Kdes byla?“ Sehnul se ke kočce a v návalu lásky ke světu ji podrbal. Prohmátl jí lehce bříško. Už byla zase plná. Vypadala ale spokojenější než on a tak to nechal plavat. Povzdychl a šel jí nasypat štolverky. Dal Vavrochovi ty jeho a za chvíli se díval na svůj oblíbený večerníček. Jako kdyby to napsal pan Čapek. Hltali, každý ze své mísy a pěkně vedle sebe. Julču ani nenapadlo před Vávrou prchat a jeho ani ve snu, že by ji měl prohánět. Ale radši se na sebe nedívali. &Sábr vzdychl podruhé. &Sel se umýt a převléknout.
To nešlo vydržet. Zdravý chlap nemá právo zůstat o Vánocích sám. Zahnal kočku se psem do chalupy, zamkl a s omluvou vzhlédl k nebi. Vrátil se do baráku, chvíli šumoval v nějaké almaře a znovu zamykal už s malým balíčkem v ruce. Velká Julča ho nakonec nezvala prvně.

_{Zdroj obrázku www.vanocni-darky-vanoce.cz}