Než se ale Lambl na další století takto významně zapsal do vědecké paměti, nejprve studoval na plzeňském gymnáziu a pak přešel na gymnázium do Prahy. Na Filosofické fakultě studoval slovanské jazyky a především studoval medicínu. Přitom zvládal časopisecky publikovat a překládat z jihoslovanských jazyků.

Coby mladý a vzdělaný člověk se angažoval rovněž i v revolučním roce 1848 a stihl toho opravdu hodně. Vydal spis Evropa v ohledu národopisném, získal poslanecké křeslo Národního výboru v Praze, vstoupil do výboru Slovanské lípy a v neposlední řadě se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským, přičemž přispíval do jeho Národních listů.
Události roku 1848 ho na následující tři léta více méně odvedla od studia, a svůj zájem napřímil ve směru přírodopisném. Psal vědecké články o floře a fauně do Časopisu českého musea, kdy kupříkladu prosadil používání slova řasy místo J. S. Preslem (významný český zoolog) oblíbeného označení žabinec. Samozřejmě jako mladý a aktivní muž nezapomínal na lásku, která jej potkala v podobě Tinky Krákorové (později Katinky Aignerové). Ovšem i na poli lásky jej osud poněkud zkoušel, neboť se o tu samou dívku ucházel i Vojta Náprstek, který v pomyslném souboji zvítězil, protože milostný trojúhelník vyřešil odchodem do Ameriky s milovanou Tinkou po boku, aby pak české ženy obdaroval revoluční novinkou – šicím strojem. Lamblovi zůstaly oči pro pláč a především pak věda. Nahradil předchozí zaneprázdněnost a 23. ledna 1851 se dočkal promoce. Koncem tohoto roku mu však vstoupila do cesty další žena – spisovatelka Božena Němcová. Nahradil totiž domácího lékaře Němcových J. R. Čejku. Profesionální vztah lékař- pacient záhy přerostl ve vztah intimní. Ukončila jej smrt nejstaršího syna Němcové Hynka v říjnu 1853.

S Němcovou zůstal v přátelském kontaktu, ale rozchodem s ní více méně ukončil nesnadné bitvy v soukromí a vstoupil plně do světa zoologie, kterou učil, aby se posléze od roku 1855 již plně věnoval medicíně a v této oblasti dosáhl také svých největších úspěchů. Velmi záhy přednesl svůj objev artrofických výrůstků na srdečních chlopních, jež se dříve dokonce nazývaly „Lamblovy výrůstky“.

Na jaře roku 1856 se habilitoval jako první pražský soukromý docent patologické anatomie a histologie na Karlově univerzitě. Poté nastoupil do Dětské nemocnice císaře Františka Josefa, kterou vedl Med. Dr. Josef Löschner. Lambl se během svého působení v dětské nemocnici vyznamenal objevením bičíkovce (prvoka s dvěma nápadnýma očima -t. j. buněčnými jádry) ve stolici dětí postižených dysenterií, kterého odborně popsal v roce 1859 s názvem Cercominas intestinalis. Označením Lamblia intestinalis uctil v roce 1888 francouzský profesor parazitologie Raphael Anatole Émile Blanchard ( 1857- 1919) osobnost objevitele. A významný americký lékař Charles Wardell Stiles (1867-1941) v roce 1915 zavedl název Giardia lamblia. V současnosti se používají v literatuře obě pojmenování - Giardia lamblia i Giardia intestinalis, čímž nám připomínají svého objevitele, na něhož jeho krajané velmi rychle zapomněli.

Lambl totiž v roce 1860 přijal nabídku profesury na charkovské univerzitě. Později působil na univerzitě ve Varšavě, a nikdy už se do Čech pracovně nevrátil, a proto ho také smrt zastihla ve Varšavě 25. února 1895. Jeho skonem odešla velká postava evropské medicíny.


Zdroj obrázku: archiv autorky