Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 17.10.2017, svátek má Hedvika 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1758
Publikovaných článků: 12267
Komentářů: 10738


Měření



Je třeba mít toto odhodlání, tuto odvahu

26.01.2009   Otakar Kosek   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

A mozek, který pozorně sleduje, co by mohlo naplnit jeho touhy, způsobí, že jeden jediný verš se začne chvět, pohne se a obsadí veškerý čas. A znovu a znovu se navrací ke knize. Titulek i první větu tohoto obdivu ke knihám z nakladatelství Paseka, jež se mi dostaly naposled do rukou, jsem si vypůjčil od jejich autorky. Z podivuhodné básně v próze(?) či dokumentu v básni(?).

Clara Janésová, básnířka, překladatelka z mnoha jazyků i češtiny, napsala báseň v próze o setkání nejprve s básní a pak s básníkem Vladimírem Holanem. Skutečnost se prolíná se světem básní, možná by bylo lépe říci – světem slova, osobní reminiscence vyrůstají jakoby pozpátku z hledání smyslu poezie, láska k českému básníkovi vstupuje na jeviště Prahy a vše je sevřeno nesmírně silnou emocí, prožitkem, jenž stírá rozdíl mezi slovy a realitou a vzdává vroucí poctu poezii samé. Poezii, která ovšem netryská na tento svět z jakýchsi záhadných podzemních pramenů, ale z velmi konkrétních, intenzivních a tak často zraňujících prožitků nás samých. Oféliin hlas ji nazvala.

Není to dokumentární záznam od prvního setkání až po svědectví o času smrti básníka. Není to báseň, v níž by autorka vyznávala v básnivých obrazech ono vnitřní spojení, které ji navzdory dálce – ponejprve i jazykové – s českým básníkem pojilo. Přitom po jejím přečtení jakoby jste věděli i více o poezii i více o skutečnosti, jíž byli oba – básník i básnířka součástí.

Další rozměr tomuto putování po srdcích dává světlo báje o Orfeovi a Euridice a příběhu Hamleta a Ofélie, které jsou nedílnou součástí prožitého. Nemohu v této souvislosti necitovat závěr knihy: Pozorovala jsem řeku až do setmění. Ofélie nevstupovala do jejích vod. Euridika, vykoupená z podsvětí, pozorovala první večerní hvězdu. Takto zaznamenává autorka svůj pocit, takto uzavírá svou knihu. Uctila po svém smrt básníka Vladimíra Holana.
 
Nicméně ještě jeden prvek je třeba zmínit v souvislosti s prožitkem Clary Janésové: Je to Praha. Praha doby normalizace, šedivá, spíš kafkovská, Praha křivolakých uliček a stříbřité Vltavy, ale město nesmírně vzrušující, dorážející na smysly, město, kterému ještě nevymazali z dlažby a omítek domů ozvuk a dech „Pražského chodce“. Praha utišující bolest, protože sama ještě netrpící nájezdy tretek, nevkusu, bezduchosti a bezbřehé ostudné komerce, která se sice honosí obnovenými fasádami, ale skomírajícím duchem.

Díky dvěma básníkům, dvěma platonickým milencům uvnitř příběhu se k citlivým čtenářům dostává kniha ve své křehkosti věru pozoruhodná

Clara Janésová: Ofeliin hlas
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2009
obálka www.paseka.cz 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0678 s