To, co dnes láká turisty z celého světa do jižních Čech, vznikalo (ale i zanikalo) již na vlády Přemyslovců. Ať pod jejich ochranou, či v rámci ostrých střetů s nimi. Na samém počátku Vítek z Prčice rozdělil svůj pozemkový majetek mezi své syny a určil tak domény pánům erbu pětilistých růží, z nichž minimálně bohaté a politicky aktivní Rožmberky zná každý.
 
                                     
                                                
Rod posunul až ke královskému prahu Petr I. z Rožmberka, který se krátce oženil s vdovou po zavražděném králi Václavu III. Violou Těšínskou. Jeho nejstarší syn Jindřich bojoval a padl roku 1346 po boku Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku. Obratnou politiku v době husitských válek prováděl Oldřicha II. z Rožmberka. Značně se obohatil při sekularizaci církevních majetků, poté opět konvertoval ke katolické církvi, aby získané udržel. Jeho dvůr se stal politickým centrem a oporou papežské rekatolizace. Renesanční kavalír Vilém z Rožmberka byl další výraznou postavou politiky i kultury. Bohužel v té době se již nad existencí rodu skláněla mračna. Jeho bratr, již zadlužený Petr Vok z Rožmberka, prodal Krumlov, chloubu rodu, císaři Rudolfovi II.

                          

V době třicetileté války získali rožmberské panství Buquoyové a Eggenberkové (předtím krátce &Svamberkové), počátkem 18. století přešlo na Schwarzenberky.

Mnohem podrobněji se o jednotlivých majitelích dozvíte v rozsáhlé publikaci Jihočeské dominium. Pavel Juřík si dobře poradil se spoustou dostupných historických i místopisných dat. Propojil je ve fungující spleť informací, která si zachovává chronologickou páteř a zároveň plynule odskakuje na jednotlivá význačná místa či si všímá výrazných osobností. Je logické, že při takovém rozsahu práce zůstanou jisté oblasti buď opominuty nebo začleněny okrajově, ale nebrání to celistvému a zásadnímu poznání. Autor vytrvale sleduje příslušníky jednotlivých rodů, vyzdvihuje jejich zásluhy, ukazuje i případy ne zrovna zářné. Listuje třeba známou kronikou archiváře Václava Březana, jejíž citace vnášejí značnou míru autenticity i dobové atmosféry. 

                        

S prameny pracuje citlivě a obezřetně, je si vědom cíle své práce. Vnáší i stopy napětí a tajemství. Posuďte sami, když procházíte knihou a čtete nadpisy jednotlivých kapitol: Skandál kněžny z Eggenbergu. Místo činu dnes. Sirotek s řádem Zlatého rouna. Smrt kněžny Paulíny ( http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=2173). Nemanželské děti knížete Felixe. Záhada mladého Waltera Prospera.

                                     

A tak lze pokračovat…a hlavně číst a číst. V řádcích knihy se přeneseme také do jednotlivých objektů, které šlechtici postavili, kam rádi jezdili, kde (a jak) bydleli… Informací je skutečně veliké množství - ty známé se tu dostávají do nových, zajímavých kontextů. Když ještě připočteme fotografie (stěží je spočítáte), jež doprovázejí text, získáte vysoce reprezentativní dárek.

Kvalitní průvodce, zdaleka ne do kapsy, vás důkladně provede staletími, místy, událostmi a stane se knihou, po které budete často sahat. Tím jsem si jistá.

_{Juřík Pavel: Jihočeské dominium
Vydalo nakladatelství LIBRI v roce 2008
foto: www.libri.cz, www.obrazky.cz}